Touch of your clemency [George Weasley]

6.

Prvního září.

Den, kdy se mladí čarodějové a čarodějky vrací do lavic svých kouzelnických škol.

Zároveň to je ale i výročím dne, kdy svět poprvé uvítal Grace a Archieho. Slavili již sedmnácté narozeniny, což bylo v kouzelnickém světě znamením, že jsou odteď dospělými s možností kouzlit i mimo Bradavice.

Byl to ale také i den, kdy přišli o svou matku. Zemřela pár minut po tom, co porodila Archieho jako druhého v řadě. Evander vždycky ale říkal, že byl vděčný i za těch pár minut, kdy Madeline mohla Grace a Archieho držet v náruči, než naposledy vydechla.

Grace, již oblečená ve svých letních šatech s květinovým vzorem, se naposledy rozhlédla po svém pokoji, který opět na pár měsíců opustí. Nezapomněla si do kufru, který již čekal v přízemí u schodů, přibalit fotografie, které jí pokaždé dělají společnost ve škole a ona se necítí tak daleko od domova.

Popohnala Ginger z pokoje a zavřela za sebou dveře. Seběhla schody dolů a začala pátrat po tátovi. Kuchyň i obývací pokoj byly prázdný, proto směřovala své kroky k zastrčené místnosti za schodištěm. Její dveře byly otevřené dokořán a Grace tak viděla Evandera sedět za psacím stolem. Jemně zaklepala a vešla do jeho pracovny.

Evander vzhlédl od kupky papírů, která se mu tam nahromadila přes léto.

„Doufám, že Pytlouna ti skřeti najdou. Dívej, kolik toho po něm zůstalo.“ Rozhodil rukama, když si všiml, že se Grace dívá po tom nepořádku.

Její táta po ukončení své famfrpálové kariéry začal pracovat pro Ministerstvo kouzel, konkrétně pro Odbor kouzelných her a sportů. Po fiasku, co předvedl Ludo Pytloun, mu bylo nabídnuto místo vedoucího celého odboru. Samozřejmě přijal.

„Jo, Freda a George taky podfoukl,“ přidal se do rozhovoru Archie, když se najednou objevil v pokoji.

„Doufám, že ty sis s ním nikdy nevsadil,“ pohrozil mu Evander a vstal od stolu.

Archie zvedl ruce na obranu a tvářil se, že by ho to nikdy v životě nenapadlo. Grace mu věnovala však vědoucí úsměv. Znala pravdu a to, že se Archie přidal k dvojčatům a jejich sázce s Pytlounem. Takže byl ošizen i on.

Archie do ní štouchl loktem na náznak, ať je zticha.

Evander jim nevěnoval pozornost a přešel ke skříňce, z které vytáhl dvě krabičky. Otočil se na dvojčata s úsměvem.

„Nechce se mi věřit, že už vám je sedmnáct,“ zasnil se při pohledu na ně a vracel se skrz vzpomínky ke dni, kdy s Madeline zjistili, že čekají rovnou dvě děti. Při vzpomenutí si na jeho manželku se otočil za sebe a pohlédl na velký obraz, kde byla právě ona namalovaná. Usmál se.

Prvně přešel ke Grace. Vtáhl si ji do objetí.

„Všechno nejlepší, zlatíčko. Jsem na tebe moc pyšný,“ zašeptal a políbil ji na temeno hlavy. Když se od sebe odtáhli, vložil jí do dlaně malou krabičku.

„Tati, to jsi nemusel,“ řekla hned, i když ji ještě neotevřela. Zvědavě si ji prohlížela.

„Máma chtěla, abys to měla.“

Po tomto Grace na nic nečekala a otevřela krabičku. Užasle pootevřela ústa. Zevnitř na ni koukal prstýnek. Ze zlatého kroužku vycházely malé lístky a uprostřed mezi nimi vynikal malý safír. Svou modří se třpytil na novou majitelku. Byl nádherný.

„Máma jej dostala tehdy, když se dostala do Havraspáru. Nikdy ho nesundala,“ vysvětloval a sledoval, jak si jej Grace navléká na levý prostředníček. Věděl, že teď je prsten tam, kde má být.