3.

220 13 0
                                    

Pod pojmem překvapení si zřejmě každý člen, co momentálně obýval Oxleyho dům, představoval něco jiného. Kluci možná doufali v setkání s nějakým bývalým spoluhráčem Evandera a Grace by uvítala nějaký výlet. Jenže to, co pro ně měl pan Oxley v plánu, nečekal nikdo.

Grace poklidně oddechovala do svého polštáře, pohroužená do spánku, když jí někdo vtrhl do pokoje.

„Vstáváme!“ zakřičel její táta. Dívku natolik vyděsil, že se až svalila dolů na zem.

„U Merlina, co se děje?“ vyhrkla zmateně a vyděšeně zároveň. Venku teprve pomalu vycházelo slunce, tudíž v pokoji stále panovala tma a Grace vnímala jen siluetu před sebou. Když necítila kouř a ani nevyciťovala jiné nebezpečí, co by jim mohlo hrozit, vylezla zpátky na postel.

„Trénink!“ vykřikl Evander znovu a namířil na dívku hůlkou. „Za 10 minut tě čekám venku, kluky jsem už taky vzbudil. Ale jdu tam pro jistotu znovu.“ Poté odešel, takže Grace, která jeho slova nebrala vážně, si znovu lehla a položila si hlavu vedle spící Ginger, s kterou hluk ani nehnul.

„A myslím to vážně! Nechtěj, abych na tebe použil Aguamenti.“ Objevila se Evanderova tvář znovu ve dveřích a po jeho slovech Grace rychle zvedla hlavu, aby viděl, že je vzhůru a nezačala tak ráno chladnou vodou.

Evander spokojeně odešel a Grace se zakoukala na Ginger, která spokojeně předla.

„Nějaká šance, že bys to vzala za mě?“ promluvila k ní, ale kočka ani nemrkla. Grace si povzdechla. „To jsem si myslela.“

Během rekordních osmi minut Grace už stála venku za jejich domem, lehce klepající se nad ranní zimou. Odhadovala, že mohlo být po páté hodině, což pro ni a Archieho většinou byla ještě půlnoc. Pro George a Freda zřejmě taky, soudě podle jejich unavených výrazů. Určitě začínali přehodnocovat jejich pobyt u Oxleyových.

„Dělá tohle normálně?“ Sklonil se George ke Grace. Ačkoliv Grace nebyla nejmenší, mezi ní a Georgem bylo alespoň dobrých 10 cm rozdílu. Proto k němu vzhlédla, jakmile uslyšela jeho ranní chraplavý hlas.

„Ne, nevím, co do něj vjelo.“ Pokrčila rameny a přemístila pohled zpátky na svého tátu.

„Dneska nás čeká trénink. Brzy se vrátíte do Bradavic a byli jste rok bez famfrpálu. Musíme vás dostat zpátky do formy.“ Evander párkrát tleskl, připraven děti zapřáhnout do akce. Grace ho ale přerušila.

„Tohle je to tvoje překvapení?“ Nadzvedla obočí a vystřelilo jí ještě výše, když viděla, jak přikyvuje. „Promiň, tati. Ale já nehodlám být profesionální hráčkou famfrpálu,“ dodala, čehož ale hned zalitovala, když si všimla jeho zklamaného výrazu.

Evander přemístil svůj pohled na zrzky.

„A vy?“ Odpovědí mu bylo zakroucení hlavou.

„Omlouváme se, pane, ale naše kariéra směřuje do podnikání,“ odpověděl Fred a hned nato byl doplněn Georgem, což byla jejich obvyklá domluva. Takhle jste je mnohdy mohli i rozlišit od sebe, kdy Fred začínal a George ukončoval větu.

„Už máme i potřebný kapitál.“

Grace k nim střelila překvapený pohled. Měla chuť se začít vyptávat, ale rozhodla se mlčet, aby taťku ještě více neoddálila od původního plánu. Ten se zadíval na svého syna a všichni věděli, jaká odpověď přijde.

Archie si povzdechl, najednou se cítil poraženě.

„Ty víš, že chci být jako ty,“ řekl, po čemž se Evanderovi na tváři usadil úsměv. Poplácal Archieho po zádech a přejel pohledem zbytek.

Touch of your clemency   [George Weasley]Kde žijí příběhy. Začni objevovat