Auto přestalo rachotit, my vystoupili a vojáci nás s křikem, kvílením a řevem odvedli do nějaké stodoly. Uvnitř to dosti páchlo. Nedokázala jsem přijít na to, čím to tak páchne. A potom... Fuj, krysy. že mě to nenapadlo dřív. Než jsem se rozkoukala, voják mě chytl za paži a odvedl k ostatním. Ocitli jsme se v malé, tmavé a páchnoucí místnosti. Sice nebyla plná krys, ale za to byla plná pavouků. Jediné okno, které místnost trošku osvětlovalo, bylo poseté pavučinami. Na tom pavučinovém závěsu byla dokonce i pavoučí rodinka a moucha, kterou se asi chystali sežrat
,,Tady zůstaneme přes noc!" ozval se chraplavý hlas soptícího vojáka. ,,RÁNO BUDEME POKRAČOVAT V CESTĚ!"
Voják pokynul hlavou a jeho soudruzi odešli. Teď místnost byla větší o 5 vojákù, ale pořád byla malá... a smradlavá.
,,Pane Voják?" špitl Franz.
,,Jsem Sergej Krysovionovič Krysin!" kvíkl rozdurděný voják a jeho hlas zněl ještě bouřlivěji než předtním.
,,Tak teda Pane Sergej?" špitl Franz znovu, ale tentokrát trochu hlasitěji.
,,Dovolil jsem ti snad říkat mi Pane Sergej?"
,,No já myslel, že..." Franz to nedořekl a voják spustil: ,,Ne, tak drž hubu!"
,,Říkejte mi Mistře, nebo vás všechny zbiju, tak doufám, že se vám tu nelíbí, ale bohužel tu zůstáváte jen přes noc. Náš Kňas je totiž hodný a vyklidil pro vás jednu ulici. V té ulici máte k dispozici tři domy, ale já osobně si myslím, že by vám stačil jeden sklep. No, ale.."
,,Kde se můžu vyčurat?" přerušil ho HuráC, ale neměl to dělat.
,,Drž hubu, teď něco řikám ty šmejde!!"
HuráC mlčel, a tak Mistr pokračoval: ,,Díky tomu čuněti nevim, kde jsem skončil! Tak to vemu vod začátku. Řikejte mi Mistře, nebo uvidíte. Tak, eeee, jo. Doufám, že se vám tady nelíbí..."
Dál jsem ho neposlouchala, hlavou se mi honily různé myšlenky a byly tak hlasité, že jsem přes ně Mistra nemohla slyšet, i když jsem se ani nesnažila. Ptala jsem se sama sebe na různé otázky. Co s námi bude? Co má Krysler v plánu? Proč jsou ti vojáci tak agresivní? Proč...?
Už jsem se sama sebe na ty nezodpovězené otázky ptát nemohla, protože mě Mistr voják udeřil flintou do břicha. ,,Nečum na mě taklenc, nebo dostaneš tou flintou do voka!!!"
,,Omlouvám se" řekla jsem.
,,Drž hubu" odvětil Mistr a dalších dvacet minut něco vykládal.
Zase jsem ho neposlouchala, ale tentokrát jsem nekoukala na něj, ale na malého pavouka v rohu místnosti. ,,Komm hier, vy šmejdi!!!" chrchlal Mistr. Šmejdi - tedy vojáci - se po dvou vteřinách objevili ve dveřích. Pochodovali po místnosti, zpívali krysmeckou hymnu a já jsem si přála, aby ta noční můra skončila. Po třech minutách kvíkání, dupání, skučení a kňourání ta hymna konečně skončila. Tím ale pořád nekočilo naše utrpení.
Mistr zavelil, a tak jsme si museli lehnout na matrace prožrané krysami a plné pavoučích vajíček. Přikryla jsem se dekou, která byla z jedné strany plesnivá. Otočila jsem ji na neplesnivou, jen mírně smradlavou stranu. Svoji mikinu jsem použila jako polštář, protože ten děsně štědrý Kňas nebyl schopný nám nějaké polštáře dát. Koukala jsem do stropu na pavouka zabíjejícího mouchu a přemýšlela jsem, jestli nás takhle Kňas, nebo Mistr zabije.
,,Gute Nacht" řekl jeden z vojákù, ale bylo to zvláštní. Tenhle nezněl tak agresivně, i když jsem na něj pořádně neviděla, tak ani nevypadal tak nadurděně.
,,Gute Nacht" zopakovali jsme po něm všichni.
