,,Co to má bejt, to už sem se zvencnul?!!?? Nebo seš fakt reálnej? Však si natáh brka! Dyť sem to sám viděl! Co se to tu doprdele děje?!" řval Kňas, zatímco se mu z očí hrnuly proudy slz, naředěné krví z žilek, které mu praskly ze všech těch záchvatů zuřivosti.
,,Aj tvoje máma. Bum eji tadyc já a uvfiltr upřímně prve ani tulika už arrrne."
,,Cože?" řekl Franz.
,,Drž hubu," okřikl ho Mistr s nevěřícím výrazem ve tváři. Všichni vypadali zároveň vyděšeně, dojatě a překvapeně.
,,Cože, že tě probudil obrovský výbuch energie asi před dvěma minutama?"
,,To fakt řek?" ptal se mě HuráC, ale než jsem stačila pokrčit rameny, spustil se nelidský ryk.
,,TY MAGORE TO MĚ POSER TO JE DAR OD RATÁHA!!! Ty pomatenče jeden pocem!" ječel ubulený Kňas. Xoskok přistoupil blíž a Kňásek mu vlepil řízek na přivítanou.
,,Nemůžu tomu uvěřit, ty fr žiješ." Xoskok se podíval směrem na krysy, které táhly Kňasův kočár, začaly mu červeně svítit oči a vrčel. Krysy se staženýma ocáskama zdrhly a on se hbitě zapřáho do svého chomoutu.
,,Ojojoj a hned to feeluje jinak," liboval si Vůdce.
,,Tak co ti jeden! Gdi uš vyleseš se sví krisý ďýry?!" ozvalo se zpoza hradeb. Všichni jsme v té euforii zapomněli na řinčení půllitrů, ale to už ustalo. Teď na nás jen mluvil hlas stařeny, zesílený megafonem.
,,No a jsme v pěkný PRDELI! BOROWSSKÝ JE SVĚT!"
,,PIČE!"
,,KURVA!"
,,CHRRRPJU!"
,,EJI TVOJE MÁMA!"
,,Eji hoši, do zbraně!" řvali vojáci a poskoci.
,,Kdo to byl?" zeptala se Rebeka.
,,Lindi El Bé," odvětil Kňas a znovu sevřel papyrus, který se mu stále nepodařilo přečíst. ,,Teď už fakt musíme dodělat ten spell." Rozbalil svitek a nasadil si brýle, text byl asi moc malinký a taky měl oči zamlžené od krve. ,,Ehm ehm, jede sedlák do mlejna výdurumpumpum kdo se večer hájem vrací hnusný město hnusný lidi víno máš a markytánku nad radost nic v světě není nám narodil se pán doprdele to mě sere kumalala kumalala kumala savesta kouzelná je neskutečná enzo fenzo padapa ijeijeijeo iiijeo!" zapěl Kňas a my jsme z toho byli vedle.
Najednou se začalo něco dít. Z oblohy se snesly vrány a začaly hlasitě krákat, bylo to až ohlušující.
,,Chulio?" oslovil Rádíč skunka, který si to mašíroval směrem ke kastrátům.
,,Ungare?" zaječel Jeníček na obrovskou vosu, letící naším směrem. Najednou přilezli i ovce Marta, krtek Živočich, kozel Hubert a nakonec sám mistr všeho zvířectva - Marcel. Smrděl jak pytel hoven a v ruce držel lesní roh. Přiložil k němu ústa a začal hrát magickou píseň - HAjný je lesa pán. Zvířata kolem shromážděných kastrátů začala tančit rituální tanec. Svíjela se v křečích, kňourala, dělala shuffle, renegade, twerkovala. Najednou se začalo vše zbarvovat do zelena a ze zvířat se vypařovaly třpytky, které následně usedávaly na HuráCovi, Franzovi a spol. Třpytky tak zářily, že se nad nimi zformovala světelná koule. BUM! Najendou vybuchla a na nebi se vznášela ta nejkrásnější a nejzelenější bytost na celém světě. Byla to LucZel. V ruce měla pastelky a na obláčku vedle ní se vznášely papíry s podobiznami všech obrněných, jen víc vymakaných.
,,A GDO SI!!" zařvala a a hodila po nich výkresy. Jakmile se jich dotkly, objevil se obrovský výbuch světla, ozářil celou scénu a my málem oslepli. Když se světlo vypařilo, naskytl se nám pohled na faktický supersamce. Byli jiní, byli silní a šel z nich strach. LucZel, Marcel i jeho zvěřinec byli pryč. Asi měli taky naděláno v gatích, jako náš vůdce...
