,,Našli jsme ji, vaše krysičenstvo!" ozval se z davu shromážděného pod mohylou Rudy.
,,CHrSFTRFHCH Pju" odplivl si na souhlas Kauen a podal Kryslerovi rozmáčklé, krví prolité oko.
Fíďolf hrábl svou „zdravou" pazourou po znetvořené bulvě a neohrabanými prstíky ji žmoulal zpět do správného tvaru. Vypadalo to, jako odporná zdrclá hrudka lívancového těsta, které dělala moje – již 600 let mrtvá – babička. Když si jej narval zpět do lebky, dvakrát zamrkal a z oka se vyvalilo pět kamímků, krysí bobek a injekční stříkačka.
Kauen vychrchlal zbytky oběda a vyplodil ze sebe skuhravý zvuk, kterým se snažil naznačit, že ta stříkačka je jeho majetkem.
„On má cukrovku!" chránil ho Schnur. Myslím, že všem bylo jasné, k čemu ji doopravdy měl. Byl z něj cítit marihuanový kouř na pár metrů, cukrovka to asi nebude.
Kauen popadl injekci a strčil si ji do umouněné kapsy.
„Tak, to bysme měli, vy lopaty." Kňas pohodil ofinkou, naskočil Xoskokovi na mužné rámě a rozkázal, aby ho všichni následovali . Zatímco jsme nasedali do zrezavělých vozidel, jeho poskok zboural vše, co se mu postavilo do cesty. Při nástupu málem urazil hlavu jednomu z kastrátů. Naštěstí mu srazil jen příčesek, který musel nosit od doby, co mu ze stesku po jeho mužnosti vypadaly vlasy.
Auta se rozjela, z jejich výfuků vyšlo cosi odporného a začalo to rozežírat ozonovou vrstvu v atmosféře. Jedno po druhém následovalo Xoskokův hbitý krok provázený duněním v zemi. Po pár hodinách cesty jsme dojeli do království. Přes zaprášené okénko jsem zahlédla Xoskího rozedřená chodidla, když však Krysler zavelel, aby si nehrál na chudinku, zatnul Xoskok zuby a díky mávnutí kouzelného ocásku jeho pána mu na krvavých místech vyrašila nová tuhá kůže.
,,A mrd ho" zařval Krysler - dnes už podruhé - a fláknul Xoskoka přes hlavu. Měl to být trest za to, že kvůli jeho nemožnosti a nemotornosti musí plácat svoji kouzelnou moc na někoho tak nepodstatného. Poskok se odvalil do hradní mučírny, ve které bydlel. Když neposlouchal pána, sdílel celu se státními trestanci, kterým povinně kázal v rohu místnosti. Když byl naopak poslušný, spal v předsíni mučírny a byla mu zpřístupněna i hradní kaple.
Vojáci nás odvedli do sklepních pokojů, kam jsme si uložili naše věci a dál je následovali po celém hradním komplexu. Vstupní halou, která byla od sklepení oddělena vodním příkopem, jsme postupovali opatrně, neboť ji hlídal zuřivý potkan, který spal a při vyrušení by mohl každého z nás pokousat. Na zdi jsem si všimla plánku kryscentračních táborů. Podle mapy ležely za hradbami našeho nynějšího domova. Postupně jsme se dostávali ke vchodu do katakomb, vojáci se začali rozptylovat, až jsme zůstali pouze v rukou Mistra a Rudyho. Teď by stačilo, aby někdo z nás Mistra zamordoval a spolu s Rudym bychom mohli utéct.
,,K zemi!" zařval Mistr. Z malé škvírky ve zdi vylezlo padesát malých krysiček druhu Megasos.
,,Co to sakra je?!" zařval Franz.
,,To jsou, moji milí, vaši noví spolubydlící. Pozdravte je!"
Z krysích tlam se začal linout odporný smrad a Mistr si nasadil respirátor. Všimla jsem si, jak se čtyři krysičky zmítají v bolestech a následně během sekundy hnijí.
,,Mají prašivinu, tak bacha, ať ji nechytíte taky!!" ozval se Mistr
,,To si ze mě děláte už fakt prdel, ne?!" vyjekl Franz a omylem Mistra poprskal. Z dáli se chvíli předtím, než Mistr dostal další záchvat vzteku, který by pro Franze rozhodně neskončil dobře, ozval smích pomatenců. Takový smích zní velmi ďábelsky a je doprovázen ohlušujícím syčením mezi zoubky, nebo mám říct kňasy?
,,HHHHH scscscscssc, HHHHHH cscscscscscs pusksss LOL"
,,Drž hubu sem řek!!! A pohni tím svým ošoupaným zadkem, nemám na to celej den."
Kňasovy rozkazy se táhly dlouhou chodbou. Usazený na Xoskokově hřbetu se přibližoval. Xulfího dunivé kroky otřásaly celým chrámem.
,,Tak jdete na tu prohlídku, nebo ne?"
,,Ano, Kňasi! Kňasi, rozkaz. Jdeme na prohlídku Kňa-" Mistr to nedořekl.
,,Tyvole kolikrát ti mám říkat, že stačí říct ano?! Ty tupej mozku. Chceš taky přijít o koule? Jako tihleti?"
,,Ne, vaše krysičenstvo. To opravdu nechci" zakňučel Mistr a podíval se do země.
,,No máš k tomu ale blízko, debile." Se slovy „A mrd ho!" praštil seržanta přes hlavu a zasáhl i účes ve tvaru houby. Až se zachvěla.
,,Tak a co vy, vy bezvýznamní, oškliví, páchnoucí vyvrhelové neschopní reprodukce?!" obořil se na nás Kňas.
Ve Franzovi se to začalo vařit. Jeho tvář byla rudá, jako otisk Kňasovy pracky na Mistrově tváři. Zaťal pěsti. Sevřel půlky. Už se chystal něco zařvat, když v tom ho Rebeka chytla za ruku a zaryla mu do ní nehty.
,,To chce klid," řekla mu.
,,No nic. Následujte mě!" zavelel Kňas a my zahájili prohlídku hradního komplexu.
Na konci druhé chodby, kterou jsme cupitali mezi stovkami rozzuřených krys jsme zahlédli mohutné dveře vedoucí do jakéhosi tunelu. Byly označeny cedulí, značící vysokou radioaktivitu.
,,Kam to vede, pane Kňas?" zeptala jsem se.
,,Na můj hajzl. LOL! Kecám. Tam máte přísný zákaz vstupu, děcka."
,,A proč tam nesmíme?" zeptal se zpruzele Franz, který by nejradši spáchal nežití.
,,Protože jsem to řek, ty demente." Kňasovi začala docházet trpělivost.
Z Fíďolfovy vysílačky, kterou měl zavěšenou na opasku od svých skinny jeans, se začal linout přerušovaný hlas: ,,Čumáček volá Pusinku. Opakuji. Čumáček volá Pusinku, přepínám."
,,Tady Pusinka. Tak co se zase kurva děje. Přepínám. Ach, ti neschopní nevykastrovaní rebelové."
,,Máme prob-é-chrssschrrr" Z vysílačky se už ozývalo jen hlasité šumění, občas přerušené nelidskými výkřiky. Hlasy prosily o milost.
Za nedlouho jsme uslyšeli bušení a podivné šramocení, vycházející z tunelu, označeného štítkem „Imagine Dragons - Radioactive".
,,A do hoven. Zdrhejte doprelééé! A vy plukovíku, to padejte vomrknout, jinak tu všichni zdechnem!"
,,A-Ale já se bojím, vaše krysičenstvo!"
,,Cos TO ŘEK?????!! VYPADÁM, ŽE MĚ TO KURVA ZAJÍMÁ?! JÁ JSEM TVŮJ PÁN, SVINĚ! Zdrhli mutanti, takže se seber a jdi je zmasakrovat!!!" Tohle však Kňas neměl říkat. Pod jeho zadnicí se zachvěl Xoskok, který svědomitě plní všechny rozkazy a jelikož všechny rozkazy jsou mu podávány zvýšeným hlasem, neváhal. Rozeběhl se kupředu tak rychle, že se Kňas na jeho hřbetu neudřžel a odporoučel se k zemi.
Rozzuřený Xoskí se hnal chodbou, narážel do stěn a od tlamy mu padala pěna zuřivosti. Rozrazil dveře tak tvrdě, až varovná cedulka prolétla zdí. Vřítil se do chodby. Byl slyšet ukrutný řev, syčení, chroptění, mlaskání, vytí... No prostě neuvěřitelné množství zvuků.
Najednou však nastalo hrobové ticho. Bylo slyšet pouze Kňasovo srdce v těle příliš málo obaleném svalovou, či tukovou hmotou, která by tento zvuk nepustila ven.
Z chodby se začalo něco šourat. Xoskok vylezl ze dveří, celý od krve a hoven.
,,Tak jsem je zmlátil" řekl a pokojně se svalil na zem. V jeho vlasaté hrudi byl zapíchnut nůž a jakási zubní protéza, vybavená dlouhými, pěkně ostrými zuby.
Xoskok naposledy vydechl.
