Kňasovi se už od věčného pochodování třásly nožičky tak moc, div mu nevypadly čéšky. Šli jsme pomalu k hlavní bráně. Velmi pomalu. Šnekoidně pomalu. Nikdo z nás na to neměl nervy. Báli jsme se, co bude, ale dozvědět jsme se to měli až u brány, jak slíbil Fíďolf. Měli jsme čekat ještě tak dlouho?
,, Krysičenstvo," zapípal El.
,, Co je ty hovnovále?!" zařval Kňas, ale stálo ho to všechen zbytek jeho sil, takže se sesunul k zemi. Vydalo to zvuk, jako když spadne pírko, tak vysušený vůdce byl.
,,My sorry, I forgot..." začal El, ale nedořekl to.
,, Ty hubo jedna nevymáchaná! Tohle jsou posvátná slova! Po smrti mého Xulfidýlka je používat nebudeš smradlavej shnilej zube!!" sípal rudý Kňásek.
,,Sorry, Kňasi," pískl El. ,,Jen jsem chtěl říct, že jsme mohli po cestě vzít kárečku, abyste se nenamáhal, když poslední dobou tak trpíte."
,,Hm, dobrej nápad," přikývl Fíďa. ,,Ale přes hubu stejně dostaneš." Natáhl ručičku a kouzelným ocáskem vykouzlil krejzy hjůč pazouru, která Ela flákla tak slině, že se málem podělal.
,,A mrd ho, hňahňahňa," chichotal se vůdce.
Když se El vzpamatoval, odešel sehnat kárečku. Kárečka byla speciální vynález, ve kterém se vozil primárně Kňas. Byla navražena tak, aby se do ní přesně napasovalo jeho zkostnatělé tělíčko. Její vnitřek by vystlaný Xoskího srstí a rukojeť byla upravená přesně pro Xulfidýlkovy pařáty. To on totiž Kňase na kárečce vozíval. Dnes do ní byly zapřaženy jen létajíci krysy Čestmír, Rudolf, Petr Pan a Dračicezeshreka. Čtyři elitní a vypiplaní mazlíčci. Ale Xoskího nemohl nahradit nikdo.
Kňas ze svých zubů kouzelným ocáskem zformoval vábničku a když zapískal, krysy se daly do pohybu. Hbitě ho vysadily do kárečky a čekaly na další rozkazy.
,,Tak a teď lecgou," řekl Fíďa, začal pískat píseň Shake your groove thing a všichni jsme začali trsat, jako omámení. Trsali jsme stejně zuřivě, jako před chvílí voják Bunda na nightcore kalbě. Pak mi to docvaklo. Všechno je propojené. Kňas je Krysař ze Shreka zvonec a konec. Je tu moc důkazů, vábnička, krysy, krysa jménem Dračicezeshreka, trsání, dokonce i píseň je stejná. Začala dunět zem. Ale ne od našeho hopsáni. Něco se přibližovalo. Neco bláznivě hlučného a děsivého. Mutanti. To ne. Už jsem je viděla, jak se sápou přes bránu. Ale počkat. Zvuk nevychází zpoza brány. Je to přímo za námi. Otočte se! Aaaaaaa!
Všichni jsme nádherně v souladu s hudbou vytočili mistrovskou piruetu a naskytl se nám pohled na zelenou armádu. Armádu zlobrů. Trsali si to přímo k nám.
,,Hjuhjahja, to jste se málem posrali, co?" smál se vůdce. ,,Ica prenk. Chtěl jsem vám ukázat své zlobří gestapo. Přitrsali sem na můj povel až ze zemí Východního bloku. To čumíte, co? Mutanti nemaj šanci. Hujahijohuj!!!"
Kňas vypadal děsivě, zlobivě, pomateně. Ale já měla konečně naději. Naději, že zlobří síla nás bude provázet. V kapse jsem sevřela svůj světelný meč a do očí se mi vlily slzy. Jsem připravena bojovat.
Tančení přestalo a zlobři se odebrali prohledávat sklepení, aby ulovili nějaké žáby na rožeň. To byla jejich domácí specialitka. My jsme ještě chvíli postávali na nádvoří, čekali jsme na rozkazy. Fíďa se spokojeně vyhříval v chlupaté kárečce a dokonce se upřímně usmíval. Asi myslel na to, jak by byl Xoskok šťastný, kdyby tohle viděl.
Ozvalo se zabušení. Kňas pomalu otočil svou hlavičku o 180 stupňů a pohlédl přímo na vrata, od kterých zvuk vycházel. BAMBADUMC. Ozvalo se znovu. Kňas vykroutil jen jedno oko směrem na Mistra a ten se nevěřícně rozešel k vratům. Před nimi se zastavil a otočil se na nás.
,,Na co čumíte, volové. Koukejte se hejbat a zvednout tu závoru. Tady je každej hnida líná." Mistr ještě cosi brblal, zatímco kastráti zvedali závoru. Když byly dveře uvolněny, Mistr polkl, až mu popojelo jezdítko v krku. Pomalu uchopil kliku - otevřel vrata jen na pár centimetrů. Naskytl se mu pohled na kurýra, který přivezl Fíďolfovi balík ze Sportkrysima.
,,No tyvole a už bylo na čase!" zakvíkl vůdce a krysy se rozjely kupředu. Vyrval zděšenému kurýrovi balík z ruky a začal ho svými drápky cupovat.
,,Moje nový čórdny. Ty tupče, už nemám v čem chodit a ty se ješte zpozdíš. Já si objednal balík, kterej přijde na čas a ne o tejden pozdějc!!" Krysler soptil. Mistr se k němu přidal. Zavalili kurýra nevídanou salvou nadávek. Ten už se pak jen pochcal, posral a chtěl se dát na útěk. Tu se ale ozvalo zaječení. Na horizontu se objevila odporná těla. Nebylo to zvíře, nebyl to člověk, nebyl to zlobr... Mutanti. Poďelaný kurýr se snažil prorvat skulinou v bráně na nádvoří. Všichni začali panikařit. Mistr se znažil smradlavého kurýra vytlačit ven, ale dostalo se mu pár exkrementů na houbu a dostal panickou ataku. Krysler poroučel krysám, aby ujížděly pryč, na nás řval, abychom zavřeli bránu.
Do akce se dal Kauen. Jeho oči byly rudé, zorničky rozšířené. Rozeběhl se směrem ke kurýrovi, který už byl skoro celý protlačený na nádvoří. Uchopil ho svýma svalnatýma rukama, roztočil ho nad hlavou a se slovy: ,,Chrpjufsčkuch," ho odhodil do hejna mutantů rejdícich na horizontu. Chrpjufsčkuch je v jeho řeči "Obětuj jednoho, zachraň soudruhy". Brána se zavřela a už byl slyšet jen jekot pokaděného kurýra, jehož tělo bylo odnášeno neznámo kam.
