Ráno mě vzbudilo burácení motorů, oči jsem měla pořád zavřené a tak nějak jsem doufala, že to byl jen hodně ošklivý sen, a že už vše bude zase normální.
,,VSTÁVEJTE ŠMEJDI!!!" Zavřískl Mistr a mně bylo jasné, že to žádný sen nebyl.
Všichni byli v mžiku na nohou, a tak jsme mohli vyrazit na cestu. Rebeka zakopla a Mistrovi se to asi moc nelíbilo, protože ji odměnil úderem do zad.
,,Guten Morgen" řekl tiše voják, který nám včera popřál dobrou noc.
,,Rudy?" zašeptala jsem, ale asi to bylo moc nahlas, jelikož El - tedy jeden z vojáků - na nás vrhal nepříjemné pohledy. Rudy byl můj milenec před krvavým útokem krysí armády, jež sebrala všechny nevykastrované muže, aby se stali členy armády.
,,Tiše, Annalise! Myslí si, že jsem krysmec" šeptal Rudy.
,,Jak ses sem dostal? Co, co tu děláš? Jsem tak ráda, že tě vidím!" Vážně jsem byla ráda, ale teď na nás koukal Mistr, a tak mi Rudy stiskl paži. Mistr se usmál a hned jak se otočil, Rudy mou ruku pustil a začal s vypravováním.
,,Steinere!" chraplavě zařval Mistr. ,,Tahle líná hnida se nechce hejbat!" Rudy musel chytit Franze za ruku, aby byl rychlejší.
Když jsme nasedli do aut, Mistr šel na záchod. Proto jsme museli čekat.
,,Na co sakra čekáte vy čuňata?! Proč ty motory nepředou?!" řval Mistr, když se vracel.
,,Nastartujte, tak na co čekáte?!!!" S vřískáním nasedl do vozidla, a tak jsme mohli vyrazit.
První auto, ve kterém seděli Kilián, Franz, Andre a další kastráti zastavilo. Vojáci Kauen a El vystoupili. Kauen si odplivl na znamení, že je cesta zavalená sutí. Potom zastavilo i naše auto. Schnur, který auto řídil vystoupil a otevřel dveře Mistrovi. Hned na to zastavilo třetí auto, ve kterém byl Rudy a Shwanz.
,,CO DĚLÁTE?!!!" soptil Mistr. ,,HEJBEJTE SE, VY ŠMEJDI!!!" A tak jsme museli odklízet hromady suti.
,,Copak jsem nějaká uklízečka?
,,Myslíš, že mě baví na tebe čumět a poslouchat tvoje kecy?!!"
Když ti šmejdi začali odklízet suť Mistr si zašel učesat houbu. Sledovala jsem, jak odklízejí cestu a sundávají kameny. Najednou jsem ale něco zahlédla, trčící cosi z útrob šutráků. Rebeka se vymkla vojákovi z rukou a začala se škrábat po kamenech, směrem k té odpornosti. Vojáci na ní začali vřeštět a vřískat, jenže ona se stále snažila vylézt nahoru. Byla to ruka!
Pazoura byla zkostnaělá a z konečků prstů trčely dlouhé, nevzhledně vypadající drápy, za kterými se hromadila špína celé roky. Rebeka si přetáhla svůj odrbaný rukáv přes dlaň, aby mohla sáhnout na vysušenou končetinu. Jakmile se jí dotkla, scvrklá pahýla se uvolnila ze zašlých kloubů a mrštným skokem se svalila dolů až k Mistrovým nohám. Ten jen nevěřícně koukal na to, co mu přistálo pod kopytem. Po pár vteřinách mu to došlo.
,,To je vůdce!!!" Jeho has nezněl agresivně, spíš vyjeveně.
,,Odkliďte ten svinec!" Mistr nařídil vojákům. Ti začali odstraňovat zbytek suti, který ležel na Fíďolfově znetvořeném a bezvládně ležícím těle. Málem jsme si ucvrnkli do gatí, kdy na nás vykoukla jeho odporná hlava se zažloutlými zuby. Naše oči si musely přivyknout té hrůze. Když jsme se rozkoukali, zjistili jsme, že vůdce nemá bulvu. Tak Mistr nařídil, aby to zatoulané očko našli. Konečně ho někdo našel, leželo rozmáčklé pod jedním z balvanů.
,,Slyšíte to?" ozvalo se chraplavě.
,,Jakoby hemžení krys..."
Zaposlouchali jsme se do tichého šumu. To ticho najednou přerušilo cvakání zubů. A hle, byli jsme svědky jeho zmrtvýchvstání.
,,Je živ, pane" řekl nejistě Rudy. Kňas ze sebe oklepal poslední hromádku štěrku a vechny nás odměnil zubatým, byť okouzlujícím úsměvem. Dvakrát zahvízdal a jeho končetina ležící u Mistrových nohou se rázem dala do klusu a vrátila se mu do kloubu, jakoby použil nějaké kouzlo.
,,A MRD HO!" Hodil po nás jeho shnilý prostředníček. Hned mi došlo, proč je živ a zdráv (v rámci možností). V jeho kostnaté pazouře držel Kámen Vzkříšení a potřetí s ním otočil.
,,Chcete slyšet vtip?" skuhravě ze sebe vyplodil Fíď ,,Víte, proč Xoskok dostal AIDS? Jentak z prdele, hjahjahja a vubec, kde je?"
Najednou jsem uslyšeli zadunění v útrobách kamenné mohyly, suť se zachvěla a těsnì vedle Kryslera se ze šutrů vymrštila zdatná chlupatá ruka, za ní druhá, pak noha a další. Bylo to moc chlupaté, pohlédnu vzhůru a co nevidím. Jeho poťouchlý úsměv, vytvořený přímo na míru pro Kryslerova poskoka. Fíďolf na něj vyvalil pravé oko. ,, Kde mám bulvu, UV Filtře?!"
,,Aj tvoje máma" vylezlo z Xoskoka.
