Když jsem dorazila na místo, vrcholek hory byl v jednom ohni. Chvíli jsem přemýšlela, jestli mi to za to fr stojí, ale nu což. Začala jsem se sápat po strmém kopci, chytala se kořínků a kamenů a najednou jsem sáhla na něco teplého a chundelatého.
CHCÍPLOTINA, proběhlo mi hlavou. Málem jsem hodila šavli, ale ne.
Vyškrábala jsem se ještě o kus výš, abych si mohla hnusnou věc pořádně prohlédnout. A žádná chcíplotina to nebyla. Byla to králičice stará jak svět. Páchla hnilobou, v přerostlých zubech držela penál s pastelkami a poslušně vyčkávala na svou paní. Hned jsem poznala, co je to za stvoření. Brudina ze zelených legend. Rebeka mi několik zelených legend vyprávěla. Byla trochu jako jehovisti, všem děsně nutila svoji víru. Ale já se poddala, protože je vlastně libová.
Brudina je stará králičice, která stráží kouzelný penál bohyně zeleně Luczel. Je tak stará, že smrdí moranou a plesnivým konopýkem.
Nechala jsem ji být a spěchala jsem dál. Když jsem se dostala výš, už jsem se musela prodírat mezi opravdovýma chcíplotinama. Všude byli mrtví mutanti, nebo části jejich těl. Hlavy, bulvy, ocasy,...
Cesta nahoru mi trvala mega dlouho, navíc jsem astmatik, takže jsem pořád sosala svůj inhejlejtr. Nedávno jsem ho ztratila v lese, takže jsem byla dost lucky, že ho hradní pes Derek vyčmuchal a dal do ztát a nálezů.
Než jsem se vydýchala, odehrála se miliarda věcí. Připadalo mi, jako by se všichni pohybovali světelnou rychlostí. Halvy mutantů lítaly na všechny strany, jekot Lindy a Vůdce, kteří bojovali slovně byl slyšet jasně a počet nadávek pořád rostl.
,,Krysí bopku!!"
,,Babko s plínou!!"
,,Vychrtláčy!!"
,,Negramote!!"
,,Já rozvíjým češdinu!!
A tak dále pana krále...
Co mě ale opravdu zaujalo, byl bojový styl bohyně Luczel. Babkíno, stopro je to Babkíno. Fight spočívá v tom, že útočník vezme kouzelný míč a kope ho do ksichtu protivníkovi. Při každém výkopu řekne určité slovo se sufixem íno a protivník se v ono slovo promění. Napríklad teď se Luczel zaměřovala na mořské tvory.
,,Krabíno!" Kop.
,,Sépiíno!" Kop.
,,Krylíno!" Kop.
A tak dále pana krále. Bylo to úchvatné, nemohla jsem z ní spustit oči. Když tu najednou...
,,BUMKID!!!" zařval někdo s obřím molitanovým vynálezem v pracce. Jebnul jím Luczel přímo do zad a ona upadla do hlubokého spánku. Ulehla na svůj obláček, cucala si palec a nejspíš se jí zdálo o zvířétkově.
Zlotřilý to vynález. Ale kdo ho použil?
,,Co děláš ty kanalizační štěnice??!! Však je na naší straně!!!" Vůdce opět soptil, jelikož ten, kdo Luczel odpravil do říše snů nebyl nikdo jiný, než Arrašíd. Jeden z dosud nezmíněných vojáků.
,,Jo, tohle je totiž sabotáž!!" zařval a začal se chechtat jak pominutý.
Krysler se na něj obořil a spustil: ,,Aha, AHA! A za co, ty nevděčnej ochlasto, ty úchyle. Kdo tě ochránil před kiminálem?? Kdo tě držel při životě, když jsi mlel z posledního!?!? Já myslel, že mi máš bejt vděčnej, ty hovado."
Všem bylo jasný, proč Arrašíd sběhnul. Na straně Lindy byla totiž okouzlující markytánka a Arrašíd byl prostě úchylnej dědek. Zabouch se a udělal by pro tu stařenu v pushupce všechno. Bylo mu dokonce jedno, že byla ex toho odpornýho Pytla.
Nemám na to, abych tady vyprávěla děj celý bitvy, dokonce si toho ani moc nepamatuju, ale ještě jednu věc zmínit musím, než se dostaneme k vyvrcholení.
Jeníček, Rádíč i Džonas šli taky do boje. Počítalo se s každým, kdo byl na straně Krysmecka, schopným či neschopným.
Rádíč byl jeden z těch neschopných, takže byl docela zázrak, že ještě žil. Džonas byl docela naperděnej, asi si dal trochu do nosu, jak to občas dělával. A Jeníček. Ten se vybravil.
Jelikož byl odlišné národnosti, než zbytek našeho vojska, měl také jiné bojové rituály. Například mu nevyhovovaly bojové písně, které pěli vojáci. Proto si jel svoje. Bylo to asi nějak takhle: ,,My jsme ty krysyi a né potkani, nám v boji nikdy neni do spani a jako správni krysi ogaři, mame vousi na tvaři!!"
,,Kdo to tadi pjeje tihle moravskí hovna!?!" zaječela Linda. Byla vůči Moravákům dost rasistická.
,,Ja!" ozval se Jeníček hrdě. Možná to ale neměl dělat, jelikož ho pytel chytl pod krkem a snažil se ho uhranout.
,,Tyvole ty seš ale dement," řekl mu.
,,Já nejsu žádne dement! Já su rejsek z Moravyi!" Pytel se ho rozhodl po těchto slovech uškrtit. Myslel si totiž, že všichni Moraváci v sobě mají ukrajinské geny a Ukrajince on nenáviděl. Rusofilní klobása.
Najednou se však přiřítil Rádíč a jedním tahem do Pytla udělal zpraseným nožem mřížky pro dobré opékání. Pytel zaječel, div neshodil jeho jezdkyni. Tu to tak vyděsilo, že zhodnotila své ztráty, chopila se přenášedla a se slovy: ,,Ješdě se uvyďýme!" se teleportla i se svým vojskem a Arrašídem bůhvíkam.
To byl konec. Prozatím...
