S úsvitem se ve sklepních komnatách začali objevovat vojáci. Chystali se nás vycvičit k boji. Nevím proč, nebo s čím máme bojovat, ale obávám se, že už nikdy svoji rodinu neuvidím. Možná dopadnu jako Xoskok a neuvidím už nic.
„Vstávat vy hnidy!" Zařval Mistr stejně naštvaně, jako obvykle. „Pokud máte ňáký otázky a předpokládám že máte, vy šmejdi, na cvičišti vám na všechny odpovíme."
„Mám takový pocit, že tady všichni umřeme, tak se chci aspoň trochu prospat. Gn." Odporoval opět Franz.
„Ty šmějde nevychovanej! No co mě zajímáš?" Zařval Mistr. Jeho hlas už nezněl smutně, jen nasraně.
S jeho slovy popadli vojáci Franze a odvlekli ho ven.
„Doufám, že jsem se vyjádřil jasně. Tak vstávejte kurva!"
Všichni jsme byli vmžiku na nohách a odcházeli jsme na rozcvičku.
...
Vešli jsme do hlavní haly a vojáci nám otevřeli malá dvířka schovaná za cedulí s nápisem TĚLOCVIČNA. Vkročili jsme do oné místnosti, byla velká, ale o to víc jsem se bála, že se rozpadne. Docela by mě zajímalo, co si představují pod názvem tělocvična, protože tohle žádná tělocvična nebyla.
Ze stropu na čertovských řetězech visely obrovské a značně páchnoucí krysí končetiny. Zmítaly se pod údery vojáků tak zuřivě, až z nich odpadávaly kousky hniloby, kuří oka, bradavice a taky drápy ostré jako břitva. Málem jsem se poblila z toho ukrutného smradu, který se mi nalil do nosu, očí, uší a zubů, až mě z té toxicity začaly brnět.
Když jsme si na hrůzný odér zvykli, rozešli jsme se po místnosti. Zjistili jsme, že nohy krys druhu Megasos nebyly jediným posilovacím náčiním. Na zdech byly vystavěny žebřiny, jejichž konstrukce byla sestavěna kompletně z kostí Rybňálů. To je speciální odrůda krysožravé ryby, kterou nechal Kňas kompletně vyhubit, aby ochránil svůj poddruh. Ale nebyly tu jen žebřiny. Byly tu i rybňálské lebky, se kterými vojácí hráli poker face, jednu z nejúčinnějších bojových technik. Rybňálské lebky měly pod intenzitou vojáckých pohledů vybuchnout, ale to se u žádné nedělo.
,,Vy hnidoidní hnidácký hnidy! Vodsuňte se, ať vám můžu vokázat, jak se to má hrát! Roky to tu trénujete a žádná lebka ještě není vodbouchlá! Čuňata!" soptil Mistr, když uviděl rudé obličeje vojáků, zírajících na rybí ostatky. Čapl jednoho z jeho podřízených za límeček a zahodil ho do prdele. Postavil se na jeho místo, zavřel oči a nastavil hlavu přímo před tu Rybňálovu. Nadechl se, zaklepal nabouchanými rameny, načechral si houbu a otevřel kukadla. Málem jsme z té intenzity oslepli. Lebka se rozklepala, dostala smrsk a vybouchla. BUM.
,,Hodně krejzy," řekl El, když se na nás Mistr obrátil se spokojeným, ale stále nasraným výrazem.
,,Pokračujeme v exkurzi vy krabí lejna!" zavřískl povýšeně.
Šli jsme tedy dál. V koutech ležely obrovské pytle naplněné něčím, co mělo simulovat vnitřnosti mutantích těl, jak nám později vysvětlil Rudy. Do pytlů se z různých vzdáleností strefovali vojáci speciálními puškami, očarovanými Kňasovým ocáskem. Každá z pušek měla oči a dokázala sama zamířit na cíl. Kňas bohužel své kouzlíčko nedomyslel a pušky tak často mířily na živé bytosti a ne na pytle. Proto v nich nebyly reálné náboje, ale ztvrdlé krysí bobky, které (již z nebe shlížející) Xoskok vlastnoručně obrousil svým šmirgloidním toaletním papírem.
,,No tady je to vodporný!" Zašeptal znechuceně HuráC.
,,Cos to řek ty malej bezmozku, nebo mam říct bezpéráku?" Začal ho se zlověstným smíchem napadat Kňas. Mistr si samozřejmě musel u svého vůdce šplhnout, tak ho odvětil salvou divných skřeků, které měly imitovat smích.
,, Ten byl fakt kurva dobrej, Vaše kryscelence!" Ještě se chechtal Mistr.
,,Kurva? Kde?" Franzův nemístný vtip však velitele opět rozdurdil. V Kryslerových zakalených kukadlech byla vidět zlost, vztek a stesk po jeho kurvičce Xoskince. Začal si uhlodávat malíček na noze, který byl ale tak starý a hnusný, že se při druhém úhryzu proměnil v prach a rozsypal se po umouněné kamenné podlaze tělocvičny. Kňas tento poprašek ocáskem nahrabal zpět do své pacičky a s popěvkem „A MRD HO!" jej roztrousil do Franzových vlasů. Všichni jsme jen nevěřícně koukali.
Náš údiv přehlušilo hlasité řinčení ocelových dveří, které vedly do místní laboratoře.
„Co to do sedničky bylo?" Vyplodil ze sebe jeden z vojáků.
„Cos to řek kurva? To se fakt snažíš nemluvit sprostě? Co to s tebou je?" Nasral se Kňas, div bobky nevytlačil. „Tohle se tady nedělá! Tady se mluví KURVA sprostě! Dyť jsme drsný!" Hrozil pěstí Krysler. Pak se jen otočil směrem k publiku a vytasil na nás jeho prostředníček.
„Takhle se to dělá!" sdělil nám vteřiny před tím, než se z mohutných dveří vyřítila pokusná krysa druhu Megasos.
Začala skotačit na odporných žebřinách a děsivě pískat. Mistr vytáhl z kapsy píšťalku, kterou ukradl na ozdravném pobytu v Tibetu, a podal ji Fíďovi.
Ten magickou flétnu ihned chopil do své pazoury a pomalu začal hrát píseň Lavina.
„Nevěřil, že se mu krátí, čas jak mu říkala máti..." přidal se kryscentrační sbor, který pěje při popravách mučedníků.
Krysa rodu Megasos se svalila ze žebřin na zem a odkutálela se k nohám seňora Kryslera. Ten ji levou nožkou okamžitě zadupnul a svolal své laboranty.
Škoda, že jsme si jejich výprask nemohli také užít. El nás odvlekl nějakými vrátky pryč a pak přes terasu do KK – krysího klubu.
„Když není rozcvička v tělocvičně, tak na parketu, vy debílci!" Voják Bunda pustil jeho oblíbený nightcore playlist a začal trsat. Naštěstí nás od jeho zvláštních pohybů zachránil náš spasitel. Kňas. Kdo jiný.
„Konec hovnovin, jde se bojovat!" Zavelel a my ho se strachem museli následovat.
