Uběhly tři dny od doručení dopisu a Kňas neztrácel čas, věděl přesně, co má dělat. Vzápětí po rozluštění pergamenu nám poručil zabalit si saky paky a připravit se na pouť do Kryskky a Krysdiny. Neměli jsme ani ponětí proč, ale uposlechli jsme.
Nyní jsme na cestě třetím dnem, HuráC skuhrá, že má kuří oko, Franz se potýká s hnačkou a Rebeka požila jedovatou houbu, a tak ji musím táhnout polomrtvou za sebou na nosítkách. Je to děs.
,,Kdy už tam kurva budem dopiče!?" vřískal ze svého cestovního trůnu Kňas. Cestovní trůn byl kočárek, vystlaný krysí plstí a jeho pohonem nebyl nikdo jiný než Xoskok.
,,To nevim," řekl Mistr a podrbal se na bradce, kterou si po cestě nemohl holit, protože zapomněl cestovní žiletku. Až moc věrně se nyní podobal Bundovi.
,,Jak NEVÍŠ TY HNĚDKO?!?!" obořil se na něj Krysler, suptící jako býk.
,,No, ó kňasi, vládce náš, slunce naše jasné, tadyncta navigace neukazuje dobu dojezdu." Toto vysvětlení Kňasákovi ale očividně nestačilo, protože Mistrovi navigaci sebral a nechal ho zpráskat bičem.
,,AJo," řekl, když zjistil pravdu na vlastní oči.
Průvod se opět rozešel a nezbývalo nám nic jiného, než modlit se, abychom tam už konečně byli. Možná jsme to s tím modlením ale neměli přehánět.
Na místo jsme dorazili krátce po první hodině ranní, Kňasák si spokojeně pochrupkával a nikdo z nás se ho neodvažoval budit.
Mistr se rozhodl, že věc vezme do svých pazour, jako správnej generál, a tak se sebral a šel zazvonit. CinkCink
V tu ránu se rozrazily dveře a z nich vylítla dva metry vysoká osoba, při chůzi kroutila boky jako nějaká lejdy, ale v obličeji to byla zrůda. Za ní se přišouralo cosi zakrslého v jeptiškovském úboru a začalo to zpívat ijeijeijeo. No a do třetice všeho dobrého. S mečením se přibelhal netvor, překrmený steroidy, smál se a u toho hopsal jako nějakej dement.
,,Vítejte vítejte mí milí! V domově víry jste vždy vítáni! A kdepak máte svého vůdcíčka?" spustila na nás blonďatá odpornost, jejíž dech smrděl jako siberka.
Kočárek se začal třást, to jak se z něj Kňas snažil vydrápat ven. Xosk ho vzal pod ručkami a vytáhl z útrob trůnu.
,,Buď pozdraven ty buzno tupá!" řekl lejdomuž a vrazil si dlouhé pracky do kapes svých skinny kraťasů.
,,Lejdyno!!" odvětil Kňas a snažil se svého přítele obejmout, ten však rychle uskočil a se slovy "nejsem buzerant ty demente" se stáhl do pozadí. Začali si povídat a z Kňase se rázem stala subina. Tvářiska měl červená, ocásek ve střehu a špičkama ukazováčků narážel do sebe. UwU
Zatímco se staří braši vítali, postřehla jsem, jak osoba v munduru jeptišky nenápadně okrádá jednoho vojáka po druhém. Svině.
,,Hej von krade!" práskla jsem ho.
,,Ale hovno ty frigido," odvětila jeptiška a nasraně si to ke mně mašírovala.
,,Jeptino, to chce klid," řekl Lejdyna a prstíkem mu poručil, ať jde k noze. Jeptina se otočil na kramfleku a v cuku letu byl u Lejdyny. Očividně to tady byl velkej šéf.
,,TAK SE DEM VOŽRAT!" zaměčela kozí nestvůra.
,,Čekej Koza, nejdřív provedem náš každoroční rituál. Uvítací křest. Hahahahaha!" Lejdyna vypadal dost podle.
Kňas v obličeji ztuhl, měl naděláno v gatích, ale bylo očividné, že se nebude bránit. Lejdyna chytl Kňase kolem ramen, rozepl si poklopec a zašátral v útrobách svých skinnů. Nechápu, jak se mu tam mohla nacpat, ale vytáhl litrovou flašku zelený. Jak jinak. Podal ji Kňasovi a ten ji svými ostrými tesáky otevřel. Přistoupil Koza, položil své pracky ve tvaru kozích kopyt na Kňasova oční víčka a rozevřel mu kukadla dokořán. Lejda naklopil flašku a začal její obsah nalévat přímo do Fíďolfových bulev. Pak se oba sehli a každý vysosl obsah jednoho očka. Bodyshot. Pak donutili Fíďu vyexovat zbytek flašky, z čehož se vzápětí zeblil. Jeptina se do rituálu taky zapojil, sundal čapku, zapálil si vlasy a začal kolem trojice poskakovat a u toho ječel nějaké modlitby.
Připadala jsem si spíš jako v pekle, ne jako na nějakém svatém místě. Ještě štěstí, že naše pobožná Rebeka je vypnutá.
