Co vím, tak v kómatu jsem byla 3 týdny. Teď jsem už ale vzhůru akorát připojená na všechny možný přístroje tady. Za týden bych měla jít domů.
Je to divný. Před tím my mích 179 centimetrů vadilo, ale teď mám hrozné nutkání si i přes mojí výšku koupit podpatky.
Tady mě to hrozně štve. Jsem na pokoji s klukem, který je asi stejně starý jako já, ale pořád má potřebu si se mnou povídat.
Přinesli nám večeři. Je to úplně stejná sračka jako to, co jsme měli včera ale má jinou barvu.
Po večeři mě na chvilku odpojili z těch přístrojů nebo co to je a dali mi 10 minut na to se osprchovat. Těch minut jsem vypotřebovala 11, a byl to hroznej průser.
Z věcí co mi do nemocnice přinesli naši jsem si vytáhla zrcátko a snažila jsem se vymačkat si všechny beďary. Já jsem snad před tím žila v jeskyni bez zrcadel nebo co? Nehty jsem měla okousaný snad až ke kloubům a vlasy, které mi vyseli až pod zadek jsem z toho věčného zaplétání do copů a nečesání měla roztřepené a zničených posledních 15 centimetrů.
Stoupla jsem si před zrcadlo a začala stříhat.
Do pokoje vešla sestřička a když uviděla plnej koš vlasů, hrozně se rozzuřila. Neustřihla jsem toho moc, jenom tak těch 15 centimetrů a navíc jsem teď vypadala jako člověk, co má zdravé vlasy.
Tak nevím co šílí. Hned po výbuchu sestřičky a výslechu od ní jsem šla spát.
ČTEŠ
BI+CH
Fanfiction(dokončeno) Není to tak jak to vypadá. Ze šprtky se ze dne na den stal někdo úplně jiný. Přitom za to nemohl nikdo jiný, než ten, kdo seděl v tom autě. Předem se omlouvám za pravopisné chyby a nespisovná slova 😂. Ke každé kapitole je písnička v ž...
