Chtěla jsem jet s Hanem, ale on to nedovolil. Mezi mým přemlouváním mi několikrát volali rodiče, ale já jim to nezvedala. Rovnou jsem jim to vždy típla a vůbec nemyslela na to, že o mě musí mít velký strach.
Už byl čas, kdy se měl Han dostavit na určité místo. I po mém přemlouvání mě nakonec nevzal se sebou, ale domluvili jsme se, že bude mít celou dobu na hlasito zapnutý hovor se mnou.
Čekala jsem v jeho bytu s mobilem v ruce a čekala jsem, co se bude dít. Slyšela jsem zatáhnutí ruční brzdy a tím jsem poznala, že už je asi na místě. Chvilku se nic nedělo, ale potom se něco dít začalo.
Slyšela jsem motory aut, a ne jednoho nebo dvou. Podle zvuku to vypadalo tak, že jich tam musí být aspoň sedm. Potom, co všechny motory ztichli, asi tři minuty bylo ticho. Pak jsem ale uslyšela vístřeli. Tři vístřeli.
Úplně jsem ztuhla. Nevěděla jsem co mám dělat a pak byl poslední zvuk. Někdo otevřel dveře od auta a típnul nás hovor.
I když jsem to měla od Hana zakázané, vzala jsem první klíčky od auta, co mi přišli pod ruku a rozběhla jsem se ke garážím. Tam jsem našla auto, od kterého ty klíčky jsou a i když jsem ještě úplně řídit neuměla, vyjela jsem s ním z garáží.
Jela jsem asi 150 km/h městem a snažila se najít to určité místo. I když jsem tam už párkrát byla, úplně jsem si nepamatovala cestu. Nakonec jsem ale místo našla. Byla jsem si jistá, že je to ono. Objela jsem to tam celé, ale nikdo tam nebyl. Nikde tam nic a nikdo nebyl.
ČTEŠ
BI+CH
Fiksi Penggemar(dokončeno) Není to tak jak to vypadá. Ze šprtky se ze dne na den stal někdo úplně jiný. Přitom za to nemohl nikdo jiný, než ten, kdo seděl v tom autě. Předem se omlouvám za pravopisné chyby a nespisovná slova 😂. Ke každé kapitole je písnička v ž...
