Part 22

49 2 0
                                    

Rozběhla jsem se po lávce na druhý okraj řeky a tam ležel Han, co jen tak tak stihl vylést z auta.

Naštěstí mu nic nebylo jenom byl celý promočený a dnes dost foukalo. Taky už byla tma a tak jsme spolu vyrazili k němu do bytu, který byl od tud asi kilometr a půl.

U Hana doma jsem mu udělala čaj a začali jsme se spolu domlouvat, jak vyřešíme situaci.
Angie:„Tak co s tím uděláme?“
Han:„Asi nic. Za chvilku ho to přejde."
Angie:„To si děláš srandu?“
Han:„Ještě můžeme dělat, že jsem mrtvej.“
Angie:„Jsi normální? Nechceš to třeba ohlásit na policii?“
Han:„Ty si myslíš, že ty kšefty děláme legálně?“
Angie:„Ale chtěl tě zabít.“
Han:„Jakmile přijdou na to, že jsme takhle závodili po městě, tak nás zavřou oba. A tebe taky.“

Tím naše debata skončila. To snad není pravda. Najednou se ale z ložnice ozval zvuk roztříštěného skla. Oba jsme vběhli dovnitř pokoje a uviděli na zemi kámen, na kterém byl přivázaný papírek se vzkazem.

„Buď v 23. 00 na okruhu u lomu, jinak to nepřežiješ.“

BI+CHKde žijí příběhy. Začni objevovat