Už v normálním oblečení jsem šla čekat před nemocnici. Asi po 5ti minutách přijeli naši. Nasedla jsem do jejich auta a jeli jsme spolu domů. Tam mi skočila sestra do náruče a přivítali mě i babi s dědou. Bydlíme ve velkém domě s bílou omítkou a středně velkou zahradou. Já a ségra máme pokoje ve druhém patře, rodiče mají ložnici pod schody(takový pokojík Harryho Potera😂), a dole je obývák kuchyně s jídelním stolem, koupelna a prosklené dveře na zahradu. Vyšla jsem tedy nahoru do svého pokoje a tam si položila tašku s věcmi ale...
Takhle jsem přece nemohla žít. V celým pokoji je jen stůl, postel a skříň. Pak je tu na zdi polička, na které jsou nějaké učebnice a medaile za vyhranou vědeckou soutěž. Otevřela jsem tu malinkou skříň a tam jenom dva páry nemožných bot a samý oblečení jako pro 10 letou holčičku.
Vytáhla jsem všechno to oblečení, a to co se ještě jakštak dalo jsem nějak rozstříhala, obarvila nebo prostě vyhodila. Něco na zítra do školy jsem z toho stvořila a šla jsem spát.
Ráno byli rodiče už někde pryč a sestra je nemocná, takže spí. Ukradla jsem mámě nějaký tenisky a na sebe jsem si dala ustřihnutý tričko a džínovou bundu. Našla jsem jedny kalhoty, co mi byli trochu těsný, ale v nemocnici jsem dost zhubla, takže mi sedli. Vlasy jsem si nechala rozpuštěným a do jich jsem si posadila sluneční brýle. Vydala jsem se do školy. Nejdřív chodím na zastávku, pak jedu 10 minut autobusem a nakonec jdu ještě chvilku do školy. Na tom přechodně, kde se mi to stalo jsem se cítila trochu divě. Když blikla zelená, ještě jsem se rozhlédla a pak jsem ho rychle přeběhla. Do školy jsem vešla jako vždycky. Prostě jsem šla k mojí skříňce, pak do třídy nic zvláštního. Když jsem vešla do dveří, všichni už ve třídě byli.
Všechny pohledy se upřeli na mě. Nikdo nic neříkal jenom na mě koukali. Zůstala jsem chvilku stát u dveří, ale pak jsem se rychlím krokem vydala k lavici. Posadila jsem se a pak za mnou dolezli holky ze třídy.
Snažili se navázat nějakou trapnou konverzaci, ale já jsem je poslouchala jenom na půl.
Angie:„dneska musím jít nakupovat nemám co na sebe.“
Caroline:„Tak...tak jo mi půjde s tebou.“
Angie:„Fajn“
Tím naše dabata skončila.
ČTEŠ
BI+CH
Fanfiction(dokončeno) Není to tak jak to vypadá. Ze šprtky se ze dne na den stal někdo úplně jiný. Přitom za to nemohl nikdo jiný, než ten, kdo seděl v tom autě. Předem se omlouvám za pravopisné chyby a nespisovná slova 😂. Ke každé kapitole je písnička v ž...
