I když se mi moc nechtělo, nasedla jsem do auta. Bála jsem se, kam mě odveze, ale bylo mi líto ho tam nechat. Dnes jezdil opatrně. V nejvišší povolené rychlosti, žádný drift a dokonce se i nechal předjet bez toho aby nezávodil.
Pršelo a byla mlha. Z auta bylo vidět jen na pár metrů a projížděli jsme kolem mnoha bouraček kvůli kluzké silnici. Možná i proto Han jezdil opatrně.
Zastavili jsme u místního kina. Trochu to ve mě teď nabylo pocit něčeho zvláštního, ale když jsme jenom vevnitř koupili vstupenky a sedli si do sálu, hned to přešlo.
Dokoukali jsme film a šli jsme si zase sednout do auta, že odjedeme. Bylo to dost milé. Nečekané, ale milé.
Než jsme ale odjeli nastalo v autě ticho.
Han:„Ty Angie?“
Angie:„Hm?“
Han:„Promiň za ten včerejšek. Už toho ve mě bylo moc a já to potřeboval dostat ven.“
Angie:„V pohodě. Ale jestli si myslíš, že to nějaká návštěva kina spraví, tak to si na omylu.“
Han:„A co by ještě madam urozená chtěla?“
Angie:„Naučíš mě řídit.“
ČTEŠ
BI+CH
Fanfiction(dokončeno) Není to tak jak to vypadá. Ze šprtky se ze dne na den stal někdo úplně jiný. Přitom za to nemohl nikdo jiný, než ten, kdo seděl v tom autě. Předem se omlouvám za pravopisné chyby a nespisovná slova 😂. Ke každé kapitole je písnička v ž...
