Zase jako včera jsem před ním jen tak zůstala stát a koukat na něj nechapavím pohledem. Pak mě z toho ale vytrhl se slovy „no tak“ vzpamatovala jsem se a posadila se na sedadlo spolujezdce. Han se neuvěřitelnou rychlostí rozjel a kličkoval mezi auty na hlavní čtyř proudové silnici. Všechny zatáčky bral driftem a já jenom seděla na sedadle a hlavou mi probíhali situace, co by se mohlo stát, kdyby to Han nevybral. Zastavili jsme u Čínské restaurace a prošli jsme úplně stejnou cestou, jako včera s Matthewem. Tentokrát nám, ale nikdo neotvíral, ale Han si všechno odemčel sám.
Když jsme přišli až k plechovým, kovovím... No já nevím co to bylo dveřím, Han je odemkl a nechal mě jako první vejít dovnitř. Včera tady bylo dost rušno ale dneska tu nikdo nebyl.
Ani Hanovi společníci. Ani jejich doprovody. Ani DK. Ani Matthew. Jenom já, Han a asi 30 aut.
Popravdě mi v té chvíli úplně nedošlo, co by se mnou teď a tady mohl udělat tak, aby mě tu potom nikdo nenašel. To jsem si uvědomila až pak. V tu chvíli kdy mě dost pevně chytl za ruku a možná až táhnul někam směr hloubš do garáží.
ČTEŠ
BI+CH
Fanfiction(dokončeno) Není to tak jak to vypadá. Ze šprtky se ze dne na den stal někdo úplně jiný. Přitom za to nemohl nikdo jiný, než ten, kdo seděl v tom autě. Předem se omlouvám za pravopisné chyby a nespisovná slova 😂. Ke každé kapitole je písnička v ž...
