Part 18

48 3 0
                                    

Dk i s partou někam odešli a Han chtěl taky odejít. Pak ale přišel ještě někdo jiný a mě bylo blbí to před nimi Hanovi vysvětlovat. Když odešli, přišli další.
Han:„Angie necháš nám chvíli soukromí prosím?“
Angie:„Něco důležitého ti potřebuji říct.“
Han:„Tak za chvilku jo?“
Angie:„Ale-“
Han:„Prosím.“

Nastoupila jsem do výtahu a sjela jsem dolů. Připojila jsem se k jedné partičce co zrovna spravovala motor modrého Jeepu.

Za chvíli z výtahu vystoupil naštvaný Han. Když šel kolem mě, připojila jsem se k němu a snažila jsem se z něj dostat, co se stalo.

Jenom mě ale jemně odstrčil na stranu a sám vyšel ven z garáže. Vyběhl po schodech nahoru. Vyběhla jsem za ním a když nastoupil do auta, stoupla jsem si před to aby nemohl odjet bez toho, aby mě srazil.
Han:„Co blbneš?“
Angie:„Co se stalo?“
Han:„Nech mě odjet.“
Angie:„Co se stalo?“
Han:„Můžeš laskavě uhnout?“
Angie:„co se stalo?“
Han:„Nastup do auta.“

Nastoupila jsem na sedadlo spolujezdce a upřeně se na něj začala koukat.
Han:„Okradli mě o velký prachy.“
Angie:„No to v tvým případě není tak hrozný ne?“
Han:„Jde o 300 000 000.“
Angie:„No tak to je něco.“
Han:„Byl to dost nevydařenej kšeft.“

Dál jsme se nebavili jeli jsme směr můj dům a v autě bylo ticho. Věděla jsem že teď nebude chtít slyšet žádnou další špatnou zprávu. Uprostřed cesty se ale Han na něco zeptal.
Han:„A co si my chtěla tak důležitýho říct?“

BI+CHKde žijí příběhy. Začni objevovat