Snažila jsem se mu vysmeknout, ale vždycky mě jenom chytl o něco pevněji. Byl jen o kousek vyšší než já, ale síly měl 3x tolik. Věděla jsem, že když začnu křičet nikdo mě neuslyší tam jsem to ani nezkoušela.
Dotahl mě až do nějaké místnůsky úplně vzadu garáží. Byl tam stůl a na každém konci židle. Han mě dotáhl až před tu židli a když jsem si odmítala sednout, za ramena mě k té židly přitlačil až jsem si sedla.
Han:„Kde je?! “
Angie:„Kde je co?! “
Han:„Ne co, ale kdo?!“
Angie:„A kdo kde je?!“
Han:„Nehraj si na blbou.“
Angie:„Já absolutně nemám tušení, o čem to mluvíš!“
Han:„(posadil se na židli na druhém konci stolu) Tak fajn. Kdo je ten co tě srazil tím autem?“
Angie:„Nevím. Nikdy před tím jsem to neviděla. A ani v tu vteřinu před tou srážkou jsem ho zase tolik nepostřehla.“
Han:„Takže nevíš jak vypadá, ani kde teď je?“
Angie:„Ne. Proč je to pro tebe tak důležitý?“
Han:„Už můžeš jít.“
Angie:„Já jsem se tě ale na něco ptala!“
Han:„A vůbec tě to nemusí zajímat!“
Když jsem se nezvedala a jenom se víc uvelebila na židli, začal mluvit.
Han:„Možná to nebyla jenom jeho nepozornost.“
Angie:„Tím chceš říct, že to byl úmysl mě srazit?“
Han:„Možná. Ale vím...“
Angie:„Víš co?“
Han:„Řeknu ti to když mě nebudeš neustále přerušovat.“
Angie:„Sorry.“
Han:„To auto bylo moje. Někdo ho tady prostě šlohnul a vyjel si zabít nepřítele. Teď si myslím, že to chce hodit na mě. Takže se tě ptám. Opravdu si nepamatuješ vůbec nic. Co se dělo před tím?“
ČTEŠ
BI+CH
Fanfiction(dokončeno) Není to tak jak to vypadá. Ze šprtky se ze dne na den stal někdo úplně jiný. Přitom za to nemohl nikdo jiný, než ten, kdo seděl v tom autě. Předem se omlouvám za pravopisné chyby a nespisovná slova 😂. Ke každé kapitole je písnička v ž...
