The Lonely Girl /Fred Weasley/

11.

„Draco, no tak! Ještě to zničíš!" Chechtala se Tris, protože Draco zrovna balancoval s vánoční hvězdou na nose. Draco se neskutečně bavil. Smáli se každé prkotině a mohli dělat cokoli chtěli, jelikož Dracovi rodiče nebyli doma. Letošní Vánoce byly jiné, dokázal se smát v přítomnosti svého otce, který byl většinu času naštvaný a nevrlý. Byl si jist, že jeho matka, Narcissa, držela kamennou tvář jen kvůli Luciusovi, ale smála by se s nimi na celé kolo, kdyby viděla, co Draco předvádí. Nemohli používat kouzla, takže všechno zdobili na vratkém žebříku, který nikdo nepoužil minimálně sedmdesát let. Draco si sundal hvězdu z nosu a podal ji Tris. „Víš, že tohle je první rok, kdy máme skutečnou výzdobu a stromeček?" Pousmál se Draco, ale Tris jasně slyšela bolest v jeho hlase. „To myslíš vážně?" „Jo, rodiče to nikdy nedovolili." Tris slezla z žebříku, málem spadla, protože praskl jeden stupínek, ale Draco ji včas chytil. „Díky, Draco. Můžeš to zapojit." On obešel stromek a našel tlačítko. Když ho stisk, oslepilo ho prudké světlo, kterým se rozzářil stromeček a všechna světélka uvnitř sídla. Stromek zářil všemi barvami, ale nevypadal vůbec přeplácaně. Byla to kouzelná podívaná. Na každé větvi se houpalo několik baněk v různých zářivých barvách, pár zavěšených čokolád, protože si nemohli pomoct a půlku vánočního balíčku snědli při výzdobě, na špičce stála obrovská vánoční hvězda zářící zlatým světlem do všech stran. Rozhlíželi se po celé místnosti, jak se pomalu rozsvěcovala světélka podél každé stěny, sloupů a schodišť. Vyrazilo jim to dech, bylo to nádherné, magické. Draco nedokázal uvěřit, že něco takového dokázali bez využití jediného máchnutí hůlky. Poprvé za svých čtrnáct let se cítil v jejich obrovském sídle jako doma.

„Páni, Tris, ty mi vážně přinášíš štěstí." Tris se k němu obrátila. Spatřila odraz světélkujícího vánočního stromku v jeho očích. Byly plné lásky, štěstí a slz. Byl nesmírně šťastný. V tom uslyšeli cvaknutí klíče v zámku a Dracův pohled se ihned změnil. Rozprostřely se v něm obavy. Pomalu se vydali do předsíně. Lucius si posměšně odfrkl, aby zamaskoval, jak ohromený je, ale Draco si toho stihl všimnout. Narcissa se naopak nesnažila skrýt vůbec nic. Její obličej teď zdobil dojatý úsměv a její oči těkaly od jednoho místa ke druhému. „Ahoj, teto, strýčku," pozdravila je Tris, načež Narcissa zareagovala zářivým úsměvem. „To jste ještě neviděli to nejlepší! Stromeček!" Vypískl Draco, uchopil svou matku za zápěstí a rozběhl se s ní do jídelny. Tris se zasmála. Obrátila svůj pohled k Luciusovi, který se zrovna chystal skrýt za záda plné dárkové tašky. Dělala, že si ničeho nevšimla. „Tris, otče, pojďte sem," ozval se Draco. Společně vešli do jídelny, kde ohromeně stála Narcissa a nedočkavý Draco. Pozorně zkoumal reakci svého otce, protože měl strach. „Páni," zašeptal Lucius. Dracovi se rozzářil obličej. Když si toho Lucius všiml, ihned skryl své emoce. Draco ovšem i tuhle malou známku něčeho, bral jako velké vítězství. Narcissa přitáhla Draca do náruče a objala ho. Draco ztuhl, protože tohle bylo to poslední, co čekal, ale po chvíli se uvolnil a objal svou matku. Lucius chvíli váhal, ale pak je oba schoval do své obrovské náruče. Tris se usmívala od ucha k uchu. „Děkuju," naznačila jí Narcissa ústy. I pro ni to byla velká chvíle. Její manžel po několika letech objal svého syna. Vždy jím byl tak znechucený, ale dnes ne. Snažila se tuhle chvíli vrýt do paměti, protože jí bylo jasné, že tohle se možná už nikdy znovu nestane. Pomalu se zvedli. Nešlo si nevšimnout slzy, která stékala Dracovi po líci. Byl tak zranitelný, ale přitom tak silný.

Teď seděli u Draca v pokoji, kam je poslala jeho matka, aby mohla připravit večeři. Tris se smála vtipům, které povídal. Pak zvážněl. „Viděla jsi to? Můj otec, on se usmál, protože jsme vyzdobili dům. A objal mě! Viděla jsi to?" „Já vím Draco, byla jsem tam," zazubila se Tris a hodila po něm polštář. „Draco, mám pro tebe dárek k Vánocům." „Já pro tebe taky." Oba se zazubili, protože jim bylo jasné, co si navzájem dali. Byla to jejich tradice, když byli menší. Podali si dárek a bleskově jej rozbalili. „Páni, Draco, tak ten je nehorázně nechutný!" Zařehtala se, ale pak se ďábelsky pousmála, „ale na ten můj to nemá." Draco ho rozložil a vyprskl smíchy. „No tak to teda vážně nemá!" Dali si nechutné vánoční svetry. Třpytili se a z každé strany vyčuhovaly divné vánoční řetězy. Ten Dracův měl dokonce funkční vánoční světélka. Nasadili si je. „Tahle kousavá látka mi fakt chyběla," zazubil se Draco. Tris mu pomohla zapnout světélka. V tu chvíli je zavolala dolů Narcissa na večeři.