The Lonely Girl /Fred Weasley/

2.

Fred Weasley seděl u máslového ležáku se svým bratrem. Byl to večer po tom, co ho Tris políbila a přiznala se, že ho miluje. Byl smutný a George na něj celou dobu jen nechápavě koukal. Neměl tušení, proč pořád trvá na tom, ji získat, když už je se Cedricem. Do hostince se otevřely dveře a vešel Cedric, Tris a celá jejich parta mrzimorů. Zrovna se něčemu smála, její smích jako by prozářil celou místnost. Cítili to všichni, nejen Fred. Kamkoli, kam přišla, se zvedla atmosféra. Všichni měli pak lepší náladu. Vše bylo veselejší. Nikdo si nedokázal představit, co by se stalo, kdyby byla smutná. Nikdo nad tím ani nechtěl přemýšlet. Tak veliký měla vliv na své okolí. Spatřila Freda a rozbušilo se jí srdce.

„U Weasleyů je volno!" Řekl Cedric a vydal se k nim. George jen znechuceně zavrčel a posunul se, aby si mohli sednout ostatní. Sedli si a prohodili s dvojčaty pár slov. Cedric jí držel kolem ramen a zrovna se šíleně smál nějakému přihlouplému vtípku, který řekl Cedricův kámoš. „Hej Diggory, jak jste se vlastně dali s Tris dohromady?" Zeptal se vyzývavě Fred. Ona na něj upřela oči, do kterých, když se Fred podíval, ihned věděl, že neměl nic říkat. Cedrikovi zmizel úsměv z tváře. „Jó kamaráde, celkem super příběh." „Vyprávěj," vyzval ho Fred. „No, já nevím, jestli chcu." Teď pro změnu Tris obrátila pohled na něj. „Ty si to nepamatuješ?" Zasmála se, ale cítila se ublíženě. Všichni u stolu se zasmáli s ní, protože takový vliv na lidi měla. „Musím jít objednat, Frede, půjdeš se mnou?" Cedric se přestal smát. Bodl ho trn žárlivosti, a to jen při takové maličkosti. Ani si nechcete představovat, co by dokázal, kdyby se dozvěděl o Tris a Fredovi. Cedric si Tris přitáhl k sobě a políbil ji. George nad tím protočil oči.

Fred vstal a šel za ní. „Co to do tebe vjelo, Fredericku?" Zeptala se. „Neříkej mi tak. Ten kluk se k tobě chová jako k majetku. Nezaslouží si tě." Tris zavrtěla hlavou, „vždyť si ani nepamatuje, jak jste se dali dohromady, a to to není ani rok!" „A ty jsi snad pamatuješ, jak jsme se poznali?" „Ano," odpověděl jí stroze. Tris povytáhla jedno obočí, jako vždy, když očekávala nějakou blbost vyjít z jeho úst. „Byla to chodba pře Velkou Síní. Já a George jsme se ti šli představit. Zasmála ses a řekla jsi, že tě těší, že nás poznáváš. Od toho úsměvu tě miluju, Tris." Její oči zněžnily, ale během sekundy její výraz zase ztvrdl. Vzala další sklenky máslového ležáku a při otočení zamumlala: „Řekla jsem moc mě těší, Weasleyovi. Až pak jsem se zasmála." Fred se snažil zadržet úsměv, ale nevycházelo mu to. Taky si pamatovala, jak se setkali.

Za ten večer toho moc nenamluvil. Pokukoval po Tris a přemýšlel nad tím, jak ho líbala. Po pár ležácích se rozhodli, že se vrátí. Už bylo kolem deváté večer, když vešli dovnitř. Tam se rozdělili. Tris, Cedric a jejich přátelé šli po schodech dolů. Cedric se najednou zastavil, popadl ji zezadu za pas a přehodil si ji přes rameno. Smáli se a Cedric jí donesl až k nim do pokoje. Ona ho políbila a cítila chuť máslového ležáku. Připomnělo jí to Freda a políbila ho vášnivěji. Cedric jí přitiskl ke svému tělu a obmotal jí ruce kolem pasu. Usmáli se do polibku. „Za co to bylo?" Zasmál se Cedric. Tris se zazubila a kousnula se do spodního rtu. Odešla do sprchy. Cedric se zasmál a zavrtěl hlavou přesně jako v den jejich prvního polibku. „Neuvěřitelný," zašeptal.

Když přišla, byla už všude tma, a to se jí hodilo, protože nemohl vidět její jizvu. Lehla si a Cedric si jí okamžitě přitáhl k sobě. Voněl po šamponu. Stihl se osprchovat dříve než ona. „Harry mi dnes řekl, co bude první úkolem." Odmlčel se, Tris se otočila k němu, aby věděl, že ho poslouchá.

„Draci."

Tris se zamračila. Všimla si jeho pochmurného výrazu. Stiskla mu ruku. „To zvládneš." Koukala se do jeho očí a myslela to vážně. Cedric má větší šanci na výhru než kdokoli z ostatních soutěžících. Cedric se pousmál, políbil ji na čelo, zhasnul světla a ulehl ke spánku. Tris koukala do stropu. Přemýšlela nad tím, co všechno se stalo. Mrzelo jí, že si nepamatoval, jak se dali dohromady. Fred měl pravdu, občas si připadala jako jeho majetek. Věděla, ale, že ho miluje. Vydala se do astronomické věže. Sedla si na kraj střechy a koukala na hvězdy.

„Taky nemůžeš usnout?" Ozval se za ní hlas Freda Weasleyho. Pomalu zavrtěla hlavou. Fred si sedl vedle ní, ale nekoukal na hvězdy. Koukal na ni. „Tvá jizva vypadá ve třpytu hvězd kouzelně." Otočila se k němu a viděla jeho zbožný výraz. Koukali na hvězdy. Když začalo svítat, rozhodli se, že si půjdou lehnout. Tris ale nemířila do svého pokoje. Mířila do sovince, aby napsala své tetě Tonksové dopis o to, co se děje. Zmínila její city k Cedovi, ale i k Fredovi. Tonksové bude jasné, že to není určeno pro Lupinovy oči. Měli v rodině takovou dohodu. Když nenapíše dopis s určením pro více osob, ostatním do toho nic není. Takové dopisy neposílala často. Dopsala, přivázala dopis k noze školní sovy a vyslala ven. Její hodinky ukazovaly přesně sedm ráno, takže se vydala namalovat se. Věděla, že Cedric už v tuto dobu bude vzhůru, kvůli informacím k prvnímu úkolu, a tak by si nikdo nemusel všimnout její jizvy, styděla se za ní, nenáviděla ji. Jediný, kdo o ní věděl a líbila se mu, byl Fred a Remus. S Remusem si teď byli podobnější. Fred její jizvu naprosto zbožňoval. Dokončila své maskování a vydala se do jídelny. Už se nemohla dočkat prvního úkolu.

--------------------------------

Ahoj, poněkud kratší a slabší kapitola, ale nebojte! Další kapitola je První úkol, takže ta už bude lepší!

Díky za hlas a přečtení!

Pac a pusu <3