The Lonely Girl /Fred Weasley/

19.

Na dnešní den, pouhý měsíc po Cedrikově smrti, měl Brumbál pár poznámek před studenty a učiteli. Všechny poprosil, aby nechali Harryho na pokoji, nevyptávali se na žádné otázky a neotravovali.

Tris zrovna seděla mlčky ve svém pokoji, snažíc se sbalit oblečení do svých kufrů přes její třesoucí se ruce. Nevnímala okolí, jediné, na co se soustředila byla bolest, která jako by jí trhala plíce.

„Tris," ozval se šepot od dveří. Otočila hlavu a spatřila Draca. Na tváři nasazený smutný výraz. Přešel k ní, a když si všiml jejích třesoucích se rukou, uchopil je do svých. „Tris, Brumbál bude mít prohlášení, měla bys tam jít." Po chvíli bez odezvy ji oslovil znovu. „Zapomněla jsem melodii svého srdce," zašeptala. Dracův obličej rozprostřela něžnost. Položil své čelo na její, a začal pobrukovat jim známou melodii. Písničku, kterou spolu zpívali jako malí. Třas pomalu ustal, párkrát se hluboce nadechla, potom vykročila do Velké Síně.

„A máme tu konec dalšího školního roku," řekl do ticha Brumbál, rozhlédl se kolem a zabloudil očima k mrzimorskému stolu, kde vládlo zaražené mlčení více než u ostatních stolů a kde tváře vypadali smutněji a pobledleji než u zbytku.

„Mám toho na srdci spoustu, co vám chci říct. Ze všeho nejdřív však musím připomenout, že jsme přišli o skvělého studenta, který by měl sedět tady," ukázal na mrzimorský stůl, hned vedle Tris, takže všechny pohledy žáků ihned spočinuly na ní. „Prosím, abyste všichni povstali a pozvedli své číše na památku Cedrika Diggoryho."

Tris přes hlavy studentů zahlédla Cho, které tekly po tvářích slzy. Neuvědomila si, že ona sama pláče.

„Cedrika Diggoryho zabil lord Voldemort."

Ze všech stran na Brumbála koukaly překvapené, vystrašené a nevěřícné pohledy. Tris, Draco a Harry, však stáli bez jakéhokoli zmatku. „Ministerstvo kouzel si nepřálo, abych vám to říkal, protože rodiče některých z vás to možná vyleká... Nechtějí totiž věřit, že se vrátil. Já si ale myslím, že je lepší vám říct pravdu než lhát, že byl Cedric zabit nějakou nešťastnou náhodou, protože to by znamenalo zneuctít jeho památku. V souvislosti s Cedrikovou smrtí se musím zmínit ještě o někom z vás..."

Jeho projev pokračoval, mluvil o Harrym, kterému se podařilo uniknout, dovést Cedrikovo tělo zpátky a neumřít při tom. Tris už tuhle část nevnímala. Její mysl se vrátila zpátky k Cedrikovu mrtvému tělu. K jeho prázdným očím a krví na obličeji. Jeho studeným tvářím...

Její srdce začalo bít jako o závod. Hůře se jí dýchalo, měla pocit, že se topí. Musela jít na vzduch. Vyběhla ze síně, přičemž na sebe obrátila všechny pohledy, spěchala nahoru do astronomické věže. Stála na okraji, tak, aby nespadla, ale zároveň tak, aby to bylo nebezpečně blízko. Koukala se dolů, a pořád nedokázala vyhnat z mysli obrázky Cedovy mrtvoly.

Neměla už náladu na to, vracet se do Velké Síně, radši zamířila do svého pokoje, aby se dobalila. Ve spěchu všechno naházela dovnitř, a přesně ve chvíli kdy zavřela kufr, se ve dveřích objevil Fred.

„Ahoj," zamumlal. Ona na něj jenom kývla. Fred pochopil, že s ním nemá náladu mluvit, tak jí jen pověděl, ať mu pošle sovu, když se bude cítit lépe.

Své zavazadla odnesla dolů, kde je převzal Filch.

Seděla ve vlaku, sama v kupé, pravděpodobně proto, že jí dávali prostor. Cestu prospala, vzbudila se až na nádraží. Když vystoupila, Tonksová se k ní rozběhla, hned za ní Lupin. Vklouzla jim do náručí, kde se na plno rozplakala. Tonksová se jí snažila utěšit, ale plakala s ní. Remusovi tedy nezbylo nic jiného, než je obě držet kolem ramen a hladit je po vlasech.

Při tiché jízdě domů, si Tris škrábala ruku na místě, kde měla Znamení zla. Zrovna teď nebylo vidět, ale ona cítila jeho temnou přítomnost na každém kroku. Nalhávala si, že je to v pořádku, že když dorazí domů, její otec si toho nevšimne. Jenže když přijela domů, Sirius tam ani nebyl.

„Brumbál ho poprosil, aby se přesunul na tajné místo, kde ho nikdo nebude moct najít. Do jeho starého domu. Je to pro jeho a tvou bezpečnost to nejlepší." Tris pouze kývla. Odmítla večeři a vběhla do svého pokoje. Ve skříni našla Cedrikovu mikinu, kterou jí daroval ještě když byli spolu. Oblékla si ji, lehla si do postele a snažila se usnout. Jediné, čeho ale byla schopná, bylo nasávat zbytek Cedrikovy vůně a vzlykat.

Trpět ve své posteli a utápět se v žalu.

--------------

Tak, tady to je. Konec Ohnivého poháru.

Omlouvám se, že jsem byla neaktivní, škola mi dávala dost zabrat. Každopádně, teď se chci zase věnovat hlavně psaní, takže očekávejte více kapitol.

Doufám, že si všichni vedete skvěle! Jestli ne, ráda si s vámi popovídám. Zrovna teď nemám instagram, ale můžete mi napsat na twitter.. 

moje jméno na twiitteru: ssooppphhii

Pas a pusu <33