The Lonely Girl /Fred Weasley/

3.

Ráno se se Cedrikem potkali ve Velké síni. Cedrik vypadal hodně nervózně. Tris za ním přišla a když jí spatřil, jeho oči konečně přešly do reality. „Ahoj," pověděl, protože na nic jiného se nezmohl. Ona se na něj usmála a stiskla mu ruku. Viděla, jak se mu v očích promítají všechny možné scénáře, jak by se vše mohlo pokazit. Po snídani Cedrik odešel, aby se dozvěděl informace o prvním úkolu. Tris zatím odešla na hodinu Obrany proti černé magii s Pošukem Moodym. „Zdravím krásko," ozval se za ní známý hlas a jí se rozbušilo srdce. „Frede!" Otočila se a vykouzlila úsměv. Když ho spatřila kousla se do rtu. Dneska vypadal skvěle. Jeho dlouhé vlasy byly sepnuty do culíku. „Jak se má Diggory? Vypadal bídně." Tris kývla. „Jejich prvním úkolem je něco s draky." Fred jen kývl, protože to věděl. „Tris... Já vím, že to, co se mezi náma stalo tvoří určité napětí. Ale bylo to-" „Nechci o tom mluvit." Utnula ho. „Tris, ale vždyť mě miluješ." „Jo ale i Cedrika!" Zařvala na něj. Pár žáků se na ně zvědavě otočilo. Tris otráveně zavrtěla hlavou a zatáhla ho za roh, kde nikdy nikdo nechodí. „Frede. Já ho nemůžu opustit." „Proč? Řekni mi, proč? Vždyť se k tobě chová hnusně." „PROTOŽE CHCU BÝT S NÍM!" Zakřičela a ani netušila odkud se to z ní vynořilo. Fred na ní upřel jeho oči, ve kterých se teď zračila nenávist. Ne k ní, ale k Cedrikovi.

„Kéž by v tý pitomý soutěži umřel."

Sykl jedovatě a odešel. Tris se na něj koukala s překvapením a když zmizel z dohledu, prudce vydechla. Opřela se o stěnu, po které sklouzla na podlahu a začala vzlykat. „Tris?" Vzhlédla a všimla si, jak na ní zírá Draco. Znal ji dobře, takže ihned poznal, že ona je ta, která někomu ublížila.

„Doháje," zaklela a utřela si oči. Usmála se, „Jé, Draco, ahoj. Ehm, zrovna jsem byla na cestě do hodiny, takže musím jít." Draco se uchechtl. „To vidím." Posměšek v té větě byl tak znatelný, že se Tris zvedl žaludek. Upřela na něj své oči, chladné jako ty jeho, pomalu vstala, aby mohla odejít, ale jen, co vykročila: „Co ty a Weasley? Ví to Diggory?" Tris ztuhla. „Jop, vím o vás všechno," udělal pár kroků a začal jí šeptat do ucha, „A když říkám všechno, myslím doopravdy všechno." „Ty zvrhlej šmej-" „Klidníme se trošku, princezno. Nikomu to nepovím. Pošpinil bych i svou rodinu." Tris na něj vrhla znechucený pohled. „Nemyslíš si doufám, že by ti prošlo být s tím hnusným, chudým zrzkem." Jedovatě se zasmál. Ona zavrtěla hlavou a odešla.

Na hodině se nedělo nic zajímavého, kupodivu. Všichni už se chystali na fandění svým favoritům. Během dne ji někdo připnul odznáček, Potter smrdí, ani si toho nevšimla, ale podporovala to. Hnusný Potter si myslí, jak je skvělý. Na obědě všichni nedočkavě koukali na Brumbála, kdy prohlásí začátek turnaje. Jen, co si stoupnul, všichni začali tleskat vzrušením.

„Mí drazí žáci, hosté, učitelé... Teď se přesuneme na tribuny, z nichž budeme koukat na první úkol Turnaje Tří Kouzelníků!" Všichni začali ječet, pískat a tleskat. Tris pře stoly navázala oční kontakt s Fredem. On přemýšlel, jestli to, co řekla, myslela vážně. To samé dělala i Tris. Vylítlo to z ní bez přemýšlení, že by to tak byla pravda? Zbytek proslovu už nevnímala. Když došli k aréně, všichni byli ohromeni. „Frede!" Zařvala Tris do davu lidí, kteří řvali jeden přes druhého. „Přímo za tebou, krásko." „Za tvou záááádííí." Doplnil ho George. Tris se uchechtla. „Můžu za váma?" „No, já nevím, Tris," přemýšlel Fred. „Možná, když se omluvíš." Řekl tvrdě George. Fred ho zpražil pohledem. „No jo. Vždyť už jdu," zamumlal a odešel držet místa. „Hele Frede, já-" „Nechci o tom mluvit." Skočil ji do řeči a ona kývla hlavou. „To mi patří. Frede, poslouchej mě. Já, já nevím, co se děje. Chodím se Cedrikem. A neměla bych ho podvádět. I když to cítím jinak nebo mám pocit, že to cítím jinak-" Fred už nevydržel poslouchat její nesmyslné řeči. Přitiskl ji na stěnu tribuny tak silně, že ji skoro vyrazil dech. Políbil jí tak vášnivě, horlivě, vztekle... Tolik emocí v jednom polibku. Chutnal po čokoládových žabkách. Líbali se, a i když se Tris chtěla odtáhnout nešlo to. Její tělo jí to nedovolilo. Jeho měkké rty ne jejích. Hladil jí po tváři, přesně na místě, kde měla jizvu. Tris se líbilo, jak přesně zná její obličej. Odtáhli se a Fred na ní koukal s ďábelským úšklebem. „Tolik k tomu, že chceš Diggoryho, slečno Blacková." Tris upřela pohled na své špičky bot a začervenala se. On její bradu vzal do ruky a přiměl jí se na něj podívat. Naklonil hlavu, jako štěně, které nerozumí pokynům pána. Zazubil se a pověděl: „Zkus vzdorovat mému polibku, Blacková." Přitiskl svá ústa znovu na její. Tentokrát chvíli vzdorovala, ale po pár vteřinách už byl jeho jazyk v jejích ústech bez toho, aniž by si toho všimla. Zase se odtáhli. „Nenávidím tě, Weasleyi." Pověděla a nabroušeně se na něj koukla. Jakmile ale spatřila jeho tvář, jeho potměšilý úsměv a to, jak se pak kousnul do rtu, znova zrudla jako rak. Když si toho Fred všiml, vítězně se usmál. „Zajímalo by mě, proč mi nedokážeš vzdorovat. Líbí se mi, jak na mě tvoje tělo reaguje." Pohladil jí po tváři a na jejím těle vyskočila husina. Zasmál se. „Tohle by nešlo Frede. Jsem se Cedrikem." Pověděla ještě jednou. „Uvidíme, jak dlouho vydržíš bez mého polibku. A teď pojď."

„Páni. Jak... Nechutně sladké." Ozval se Malfoy. Fred zaklel. „Klid Frede, nikomu to neřekne." „Na to bych už moc nevsázel." Prohodil Draco a když na něj Tris vrhla vyděšený pohled zasmál se. „Klid, ale měli byste to držet více v soukromí. Kdyby si toho čistě náhodou všiml někdo jinej... Řekněme, že by nebyl tak milosrdný jako já." „Zmlkni Draco. Taky mám pár tvých tajemství, o které by ses nechtěl s nikým dělit." Draco se zasmál a zavrčel, „jako co, třeba?" „Například šestý ročník." Draco na ni nejdříve vrhl zmatený pohled, pak si ale uvědomil, co říká. „Jsi na tenkém ledě, Malfoyi. Být tebou, dávala bych si pozor." Draco zaklel nadávku a šel si po svých. „Co to po Merlinovy vousy mělo znamenat?" Fred stál pořád na stejném místě a zmateně koukal na Tris. „Nic. Pojď." Rozkázala a oba se vydali směrem k tribuně. „Ještě bych měla navštívit Ceda." Řekla jen tak mimochodem a vydala se pryč od nich. Vešla do stanu pro soutěžící. Cedrik si jí všiml během pár sekund. „Ahoj, lásko." Zasmál se nervózně. „Ahoj, Ced-" Vrhl se na ni jako medvěd na svou kořist. Objal ji a rychle dýchal. Tris pod jeho tíhou málem spadla. Pohladilo ho zezadu po vlasech a zádech. Odtáhla se a koukla se mu do očí. „To zvládneš, Cedriku Diggory." Usmál se a políbil ji. „Miluji tě." „Já tebe taky." Koukli se na sebe. To bylo poprvé, co si to řekli. Tris nedokázala uvěřit, že to doopravdy řekla. Znova se políbili. Tentokrát vášnivěji. Jejich polibek vyrušil ostrý záblesk fotoaparátu.

„Jak... Dojemné. Máš to?" Ptala se Rita svého fotografa. Ten vesele zakýval hlavou. „Slečno Blacková, mohla byste se prosím uráčit na svou tribunu?" Řekl poněkud podrážděně Barty Skrk, který v ruce držel pytlík na losování draků. Tris kývla a vydala se na tribunu. Usadila se vedle Freda. Ten se k ní přiklonil a zašeptal: „Neočekávej ode mě žádný polibek. Ne dokud vím, že tě přede mnou mohl líbat on." Tris se chtěla zatvářit, jako že jí je to jedno, ale vyšel z toho spíše ztrápený pohled. Fred se jí vysmál a zamumlal, že jí dává tak pět hodin a bude u něj žadonit o jeden nevinný polibek.

„Dámy a pánové! Nechť první úkol, započne!!" 

--------------------------------

yay, líbací kapitola :O