The Lonely Girl /Fred Weasley/

7.

Ráno ucítila ledový podzimní vítr. Koukla se vedle sebe, kde ležel Cedrik. Pohladila ho po tváři a usmála se. Pokusila se vstát, ale bolest hlavy ji vrátila zpět na postel. Tentokrát to zkusila pomaleji. Hned zamířila do koupelny a dala si prášek na bolest. Vzala do ruky kartáček a umyla si zuby. „Dobré ráno," ozval se Cedrikův ospalý hlas přímo za ní. Usmála se na něj. Vypadal hrozně „Bolí tě hlava?" Zeptala se ho. Cedrik pomalu kývl. Nabídla mu prášek, ale Cedrik jej se znechuceným výrazem odmítl. Nesnášel mudlovské vynálezy. Zato Tris mudly naprosto zbožňovala. „Radši si zajdu za Pomfreyovou." Tris se zasmál a odešla se převléct. Cedrik na ní kývl, když odcházel. „Určitě nechceš, abych šel s tebou?" Tris zavrtěla hlavou. Rozhodně nepotřebovala, aby byl Cedrik u toho, když bude mluvit s Fredem. Sama se toho dost bála. Vydala se na snídani, kde měla potkat Freda. Všichni na ni zírali a čekali, co udělá. Tentokrát si přála, aby byla neviditelná. Aby ji lidi neznali, aby na ni nekoukali se soucitem už od jejího minulého ročníku. Nakonec jí došlo, že na ni nezírají kvůli Freda. Nezamaskovala si jizvu. Došla za Hermionou, která se na ni koukala s nehranou lítostí. Otevřela pusu, ale Mione ji předběhla. „Je u sebe v pokoji. Heslo je Caput Draconis." „Díky." Otočila se na patě. Rázným krokem mířila k nebelvírské společenské místnosti. Měla pocit, že tolik schodů snad nikdy neušla.

„Caput Draconis." Tlustá dáma kývla a otevřela průchod. Neměla tušení, kde by mohl Fred být. Nebelvírská společenská místnost byla strašná. Všude byla ta jejich agresivní rudá. „Frederiku, nechápeš? Neskutečně moc si jí ublížil!" „Ale já nechtěl..." „Jasně, že chtěl, Frede. Byl to tvůj plán už od doby, kdy si začala se Cedrikem!

Nemyslíš, že-" George zmlkl, když se Tris objevila ve dveřích. „Tris." „Ahoj, Frede," snažila se, aby to vyznělo lhostejně, ale když ho viděla s fleky od pláče pod očima, zlomil se jí hlas. Její tvář povolila a do očí jí vstoupily slzy. „To vše, kvůli mně?" Fred se na ni koukal s překvapeným pohledem. „Omlouvám se Frede-" „Ty se nemáš za co omlouvat." „Ale mám! Koukej, co jsem s tebou udělala!" „To nic není, Tris-" „Frede, to teda je! A už to tak nepůjde dál. Odmítám ti pořád ubližovat. Tohle, co je mezi námi musí skončit. Teď a tady." Fred zlomeně vrtěl hlavou. „Ne, ne Tris, PROSÍM!"

„Promiň."

Otočila se a vystřelila z jejich pokoje. Nesmí se vrátit. Otevřela portrét. Za dveřmi čekal Cedrik a četl jednu z jejích knih. Shakespeara. Zvedl oči od knihy a ona se mu vřítila do náruče. „Až tak špatné to bylo? Přísahám, že jestli řekl něco hnusného tak ho-" „Ne, Cede. To já mu ublížila. Je to má chyba." „Tris. Podívej se na mě. No tak, koukni na mě. Tak je to správně. Tris, nic není tvoje chyba, ano? Své pocity neovlivníme. Nemůžeš za to ty, ale ani on. Prostě se to stalo."

„Cedriku Diggory," zachraptila. Když uslyšel celé své jméno vycházet z jejích úst, rozbušilo se mu srdce, „jsi ten nejúžasnější kluk pod sluncem." Zakabonil se. Společně spolu vyšli na hodinu lektvarů. 

--------------

Ahoj Ahoj! krátká kapitola, jen proto, že za touhle je hned další! Potřebovala jsem se zbavit této záležitosti, abych mohla zveřejnit i tu druhou. HEHEHEHE

Pac a pusu!