The Lonely Girl /Fred Weasley/

3.

Ráno se probudil v její posteli sám. Když se porozhlédl po pokoji, Tris zrovna vytahovala desku a pokládala jí do gramofonu. Z gramofonu se začal ozývat zvuk Jazzu. Tris na sobě měla jen krátké volné kraťasy, dlouhou rozepnutou košili a pod ní jen tílko. Tančila do rytmu hudby a vypadala uvolněně.

Pod očima měla ještě fleky od pláče, ale vypadala... úžasně, pomyslel si Cedric. Kývala boky, zpívala, a přitom se malovala, aby zamaskovala všechny nedostatky. Cedric koukal na to, jak vnímá rytmus písniček, jak trefuje melodii, když zpívala. Otočila se a zarazila se, viděla, jak se na ní Cedric spokojeně tlení. Měl hrozně rozcuchané vlasy a ospalky u očí.

„Dobré ráno, spáči." Usmála se. Koukl na krásné mudlovské hodiny visící na stěně a zjistil, že už je čas oběda. Vstal, objal Tris, protože měl pocit, že se to hodí. Ona se usmála a otočila, aby ho mohla pořádně obejmout. Chytila ho kolem krku a najednou byli nějak blízko. Napětí a očekávání by se v tu chvíli dalo krájet. Cedric zpanikařil a řekl, že už musí jít. Ona jen kývla. Nasadila si na sebe černé legíny a háčkovaný žlutý svetr. Navoněla se a vydala se dolů, do velké síně. Cestou pozdravila několik lidí. Cedric na ní obdivoval, jak přesný je mrzimor. Směje se všem vtipům, zdraví a baví se s kýmkoli, jako by byli nejlepšími přáteli už několik let.

Když Tris prošla kolem nebelvírského stolu, zaslechla Harryho říkat, že je Draco nesnesitelný, příšerný člověk. Že skončí jako jeho rodiče. Tris se zastavila v půlce cesty.

„Co prosím, Pottere? Asi jsem přeslechla, co jsi říkal o mé rodině. Mohl bys mi to zopakovat?"

V očích ji žhnuly zlověstné plamínky. Harry nasucho polkl a nervózně zopakoval: „Ř-říkal jsem, že je Malfoy stejný jako jeho rodiče. Smrtij-" „Harry Pottere." Začala Tris zvolna, ale její hlas se postupně zvyšoval. Šla z ní hrůza. „Myslíš si, že jsi lepší?" Nebezpečně se k Harrymu přiblížila. „Myslíš si, že jsi „Vyvolený"?" Naznačila uvozovkami na prstech a sarkasticky se zasmála. „Trošku ti ta sláva stoupla do hlavy, že? Schválně, jestli víš, proč můj otec uprchl z Azkabanu? Ne? Ráda ti to vysvětlím." Svou hlavu přiložila k Harryho uchu a začala mu šeptat do ucha. „Jde si dokončit, to, co minule Voldemort nezvládl. Jde tě zabít, Pottere." Oddálila se a Harry na ní upřel vyděšená očka. Ona se jen mile usmála a pokračovala v cestě. Fred a George se zasmáli, řekli, jak je Tris skvělá a ona jim věnovala jeden ze svých úsměvů, po kterých klukům roztékají srdce. Sedla si ke svému stolu, kde na ní všichni koukali z obdivem.

Po obědě si šla dělat úkoly do školy a další den prokecala hodiny se Cedricem U Tří košťat.

Ten víkend už se nic zajímavého nestalo.

Další den už hned utíkala po chodbě, protože nestíhala hodinu lektvarů. „Dobré ráno profesore." Usmála se na Snapea, kterému přirostla k srdci. Možná proto, že se tak moc povahově podobala Lily Potter, kterou miloval, možná proto, že byla milá, i když věděla, co všechno udělal, protože jí to vypravoval Remus, ale možná proto, že byla nejlepší v lektvarech v jejich ročníku.

„Zdravím, slečno Black. Přišla jste později. Příště nechci, ať se to opakuje. Prosím, posaďte se na volné místo." Sedla si do volné lavice hned vepředu a začala se učit.

Po dopoledním vyučování zamířila do kuchyně. „Jé!" Zařvala. Z rohu se vynořil George Weasley. „Georgi, hrozně jsi mě vylekal! Kde máš Freda?" „Ještě na vyučování. Ale o něm jsem s tebou chtěla mluvit. Co dělal Fred v pátek u vás ve společenské místnosti?" Vychrlil. „Ehm, co prosím? Jak byste mohli vědět-Hej. Georgi. Kam mě to táhneš. Přestaň, chodit umím, Georgi!"

Tris panikařila. V tom George vytáhl kus pergamenu. „Tris s radostí ti představuji-" „Pobertův plánek." Dokončila za něj Tris. George na ní upřel zmatený pohled. „Můj strýc mi o tom říkal. Vytvořili to s mým otcem, s Potterovým otcem a Peterem Petingrewem. Ukazuje to všechny v Bradavicích, že?" George jen kývl, protože byl pořád učarován jejími znalostmi. „Ano, ukazuje. A Fred byl včera u tebe." „Jsi si jistý?" George ještě jednou kývl na souhlas. „Rozhodně." „Ehm, dobře. Děkuji ti." Přemýšlela, jestli má ještě něco říct, ale George se zasmál a pověděl, že nemusí vymýšlet způsob, jak mu poděkovat, a odešel.

Spěchala po chodbě, aby stihla ještě pře odpoledním vyučováním do kuchyně za skřítky. Chvíli tam s nimi byla, pila kakao a povídala si s nimi. Pak už se vydala na vyučování, které bylo u Hagridova domku. Běžela po schodech dolů a do někoho silně žďuchla. „Sakra. Omlouvám se," zvedla oči, aby zjistila, komu se vlastně omlouvá, „Frede? Ahoj, co tu-" „Jsi v pořádku?" Skočil jí do toho Fred. Tris na něj upřela zmatený pohled. Když mu došlo, že si nic nepamatuje, vysvětlil jí to. „Včera, ve svém pokoji, jsi totiž-"

„Takže jsi byl v mém pokoji! Co jsi tam proboha dělal?" „Tris, vždyť. No, usnula ji při večeři, tak jsem tě odnesl k tobě do pokoje. A pak jsi měla záchvat." Začaly se jí vybavovat vzpomínky.

„Ty jsi mě políbil, že jo!" Vyjekla Tris. Fred zbledl v obličeji. „Tris, přestaň to tu vykřikovat. Nechcu ať se to dozví George." Tris ale nezmlkla. „Tris, zmlkni." Tris pořád nepřestávala. Fredovi už z toho začaly pukat nervy. Přitiskl jí ke zdi a políbil ji. Zuřivě, vášnivě. Zároveň po jejích rtech toužil už od pátečního večera, zároveň jí chtěl umlčet. „Musel jsem tě umlčet. A už podruhé mi to vyšlo. V pátek jsi totiž měla záchvat, a tak jsem tě políbil. A pak už jsi byla v pořádku." Teď pro změnu zmlkla Tris. Záchvat neměla už od... „Promiň Frede, já, já musím na hodinu. Už jdu zase pozdě." Vymanila se z jeho sevření a spěchala dolů, do údolí k Hagridovi. Fred si uvědomil, co právě udělal. Zaklel a vydal se na svou hodinu.

Už zase měla záchvat. Po dlouhé době. Naposledy to bylo, když se Remus proměnil ve vlkodlaka. Všude se válelo roztrhané oblečení. Remus drápl Tonksovou, ale naštěstí jí nic nebylo. Běžela se schovat do svého pokoje pod peřinu a plakala. A pak to přišlo. Třásla se a křičela. Potila se. To bylo před dvěma lety a nikdo nemá tušení proč.

-------------------------

yay