The Lonely Girl /Fred Weasley/

14.

Fred seděl na lavičce před učebnou lektvarů. Vedle něj stál Cedric s jeho partou přátel a povídali si. Fred nedokázal přeslechnout o čem. Cedric mluvil o Tris a Cho. Freda vytáčelo každé slovo, které Diggory vypustil z úst. „Je hodně výstřední dívka. Rozhodně byste si ji nechtěli přivést domů k rodičům. Ale zato ti nikdy nesklesne nálada, chápete," zasmál se. „Ale Cho, ta je jiná. Jsem její nejoblíbenější hrč famfrpálu. Doopravdy jí zajímá, jak se cítím. Tris, řekněme, že byla poněkud..." „Šílená." Dokončil za něj jeho kamarád. Cedric pobaveně kývl. Fred zuřil. Když si Cedric všiml jeho vytočeného výrazu, rozhodl se, že ho trochu popíchne. „Co ty na ni, Weasleyi?" „Víš Cede, je zvláštní, že taková je jen s tebou, že?" Cedric ztuhl. Jeho spolužáci pobaveně zapískali. „Bacha na pusu, Frede," zašeptal výhružně Cedric. Fredovi se na tváři objevil hravý úšklebek. „Diggory, se mnou je úžasná. Ne tak jak říkáš." „Záleží. Vsadím se, že s tebou spala, že?" Fred se zamračil. „Vidíte?" Otočil se ke svým, „Je přesně taková, jak říkám Frede. Děvk-" „Zmlkni." „Co jsi řekl, Weasleyi? Asi jsem ti špatně rozuměl." „Řekl jsem, zmlkni!" Cedric a jeho přátelé se smáli. Kolem nich se začalo shromažďovat více lidí a čekalo na to, co Fred udělá. „Kreténe," zamumlal. „Co prosím?" Cedric se blížil k Fredovi a žďuchl ho do stěny. „Copak Cedriku? Zase jsi mi nerozuměl? Mám takový pocit, že máš něco s ušima." Cedric zrudnul jako rak. Fred se naopak pořád usmíval. Bavilo ho to. „Mám ti to vyhláskovat? K. R. E. T. É. N. E. Už jsi rozuměl?" Dav lidí se posměšně uchechtl nad Cedrikovou hloupostí. V tom Cedric udeřil Freda pěstí přímo do nosu. Fred se sesunul k zemi. Utřel si krev hřbetem ruky. Z davu se ozvalo vyjeknutí pár dívek a tleskání chlapců. „Má na lepší, víš." Cedric se zase uchechtl. „To máš být jako ty? Proč by Tris chtěla-" „Myslel jsem Cho." Ced zmlkl. „Cho mě miluje. Na rozdíl od té špinavé Blackové." „Vážně," zachroptil přitom jak vstával z podlahy, „já bych se vsadil, že je s tebou kvůli popularitě. To jsou ty havraspárky pořád samé úkoly a žádná společnost. A teď spatřila příležitost, tak se jí chopila." Diggoryho sebeovládání úplně selhalo. Rozběhl se proti Fredovi, ten ale hbitě uhnul, když proti němu znovu vyslal svou pěst. Fred ho silně udeřil do nosu, jakmile se otočil. Do toho úderu dal snad všechen svůj vztek, závist a nenávist. Zlomil mu nos. Cedric se skoulel na zem. s výkřikem se vrhl po Fredovi a svalil ho na zem. Chtěl ho udeřit do obličeje, ale Fred byl lepší bojovník. Nikdo nepochopil, jak se to stalo, ale během sekundy se Cedric objevil pod Fredem, který mu dával jednu ránu za druhou. „Co se to tady děje?" Vykřikl Snape, oba je vytáhl na nohy a pokračoval. „Za tohle budete po škole. Týden, oba. A strhávám oběma kolejím třicet bodů." Cedric ještě plivl Fredovi do obličeje krev. Fred se snažil vymanit ze Snapeova sevření, aby mu za to dal ještě jednu ránu.

Tris spěchala po chodbě. Slyšela, že se Fred se Cedrikem poprali. Nevěděla však kvůli čemu. Všichni kolem jí sledovali a ukazovali si na ni. Oni totiž věděli přesně, o čem byla ta hádka. Otevřela si Brumbálovu pracovnu jeho heslem a vběhla dovnitř. „Tris!" Vyjekl Fred. Spatřila, že mu teče krev z nosu, nebyl však zlomený. Vrhla po něm rozezlený pohled, Fred zmlkl. Otočila se na Cedrika a rázovala si to přímo k němu. Koukla se na pohromu na jeho obličeji. Natrhlé obočí, rty také, zlomený nos. Otočila se vyděšeně na Freda. „Tos udělal ty?" Fred kývl. „Fajn," zamumlala. Působila naštvaně, ale Fredovi neunikl náznak úsměvu v jejím hlase. Dokonce Brumbál se nad tím pousmál. „Episkey," zašeptala a spravila Cedrikovi nos. Zaúpěl bolestí, pak ale poděkoval. „Přišla jsem hned jak to šlo. Co se stalo?" Brumbál na ni zmateně pohlédl. „Ehm, myslím, že bude lepší, když vám to ukážu." Přešel k Cedrikovi a z hlavy mu hůlkou vybral vzpomínku. Pomalu jí přelil do myslánky a pokynul rukou k Tris, aby se šla podívat. Ponořila hlavu dovnitř.

Po pár minutách se vynořila. Zloba z ní zářila do všech stran. Přiřítila se k Cedovi, a jako by nestačilo, že měl zmrzačenou celou tvář, dala mu facku. Cedric skoro brečel bolestí. Fred uznal, že to musel hodně bolet. Pak si šokem přikryla ústa, zašeptala omluvu a vztekle odešla. „A jéje," vynořil se z rohu Draco, „vypadá to, že naše mrzimorská princezna zjistila, co je její mrzimorský princ vlastně zač." „Zmlkni Malfoyi," odsekla. Draco se zasmál. Společně vešli do Velké síně, kde na n všichni zírali. Draco se pořád tupě usmíval. „Co koukáte? Nemáte lepší věci na práci?" Zařvala přes celou místnost a žáci rychle obrátili pohledy do svých talířů. Sedla si ke svému stolu, hned za ní Draco. Fakt si užíval její situaci. „Cože to vlastně Diggory řekl? Že jsi-" „Já vím Draco. Nemusíš m to připomínat." „Víš, ten zrzek se mi začíná líbit," pověděl. Tris zvedla oči. „No co? Konečně někdo ukázal Diggorymu, že mu to tady nepatří. Navíc dobře bojuje, viděl jsem to." Tris se zasmála. Jestli bylo něco nečekanějšího než to, že Cedric prohrál rvačku s Fredem, bylo to právě to, že Draco jí dokázal během pár sekund zlepšit náladu. Tris si všimla, že hodně lidí najednou vstalo od svého jídla. Otočila se a spatřila Freda. Všichni mu plácali po zádech, dokonce i pár lidí ze zmijozelu. Draco nevěřícně zavrtěl hlavou a odešel ke svému stolu. Už pomalu vstávala taky, ale někdo ji chytil kolem ramen a vrátil zpět do sedu. „Ahoj," zašeptal. „Frede, proč-" Bez varování ji políbil. „Vážně?" „No co, už to dál nemusíme tajit."

„Pravda," usmála se Tris a opřela si hlavu o jeho rameno. „Tris, víš, že to, co řekl není pravda, že?" Koukla se mu do očí. Byly upřímné. Nemyslel si, že je... Děvka. Kývla a usmála se na něj. „Díky, Frede." Pousmál se a políbil ji na čelo. „Frede?" „Hm?" „Miluju tě." Fred se na ní otočil. Tohle nečekal. Nečekal, že by mu to jen tak řekla. „Já tebe taky, Blacková." Rozzářila se a Fred byl štěstím bez sebe.

Z druhého konce jídelny je pozoroval Draco. Usmíval se. Těšilo ho, že ji vidí šťastnou. Tak šťastnou, jak on nikdy nebude.    

----------------

krátká kapitola <33