The Lonely Girl /Fred Weasley/

18.

Dva dny po Cedrikově smrti, už byla naprosto ‚vymazaná'. Její emoce byly zahrabány někde hodně hluboko v jejím nitru, tam, kde je nikdo nemohl najít. „Tris, jsi v pořádku?" „Tris, jak ti je?" „Tris, nechceš si promluvit?" „Zvládáš to, Tris?" Na tyto otázky se jí ptali kdykoli, kdy ji potkali. Proto jí neskutečně vytočilo, když se jí na to zeptal i Fred. „Vypadám snad, že jsem v pořádku, Frede?!" „Ne..." „Tak na co, tahle debilní otázka, řekni?!" Řvala po něm, jako by to byla jeho chyba, ale on to snášel. Neměl sice tušení, jak se cítí, ale chápal, že si potřebuje na někom vybít vztek a smutek. „Tris, bud-" „Přestaň, Frede. Nechci slyšet další ‚bude to v pořádku'. Protože hádej co, nebude. Všechno jsou to jen lži, abych se cítila líp, ale je to jen horší. Takže mě nech, chcu být sama." Otočila se a lehla si na svou postel. Ve skutečnosti se potřebovala přichystat na setkání s pánem zla, které se dnes konalo u Malfoyových. „Tris, ale-" „Frede, myslím, že bychom to měli skončit." Pověděla, naprosto bez emocí, bez jakékoli známky lítosti nebo smutku. „C-cože?" „Řekla jsem, že bychom to měli skončit." „Ale proč? Já tě miluju a ty-" „Potřebuju," odmlčela se, aby si domyslela, co říct, protože mu chtěla dát nějakou naději, „potřebuju trochu času. Odjíždím k Malfoyovým, jen na pár hodin, můžeme si o tom promluvit potom." Fred jí nechtěl nijak bránit v odchodu. Doufal, že to je jen fáze, po tom, co se jí stalo. Potom, co se Cedrikovi stalo... „Mohu se převléct, Frede? Jdi, někdo tě teď určitě potřebuje." Když se Fred nehnul z místa, zopakovala, co právě řekla a Fred pomalu odešel. Jeho srdce bolelo, protože i když si to nechtěl připustit, věděl, že Tris s ním nechce mít nic společného.

Po tom, co Fred odešel se převlékla do šatů, které jí poslal pán zla. Cítila se v nich dobře. Byly celé černé, pravděpodobně na vyjádření žalu nad Cedrikovou ztrátou, kterou Voldemort plánoval už od začátku. Dala si stříbrné náušnice. Pokusila si sundat prsten, který ji Malfoyovi poslali na narozeniny. Pořád s ním nejde pohnout. Obula si černé podpatky a vyšla z pokoje. Tvářila se nepřístupně, její mrzimorští spolužáci na ni vrhali znepokojivé pohledy. Před jejich společenskou místností už čekal Draco. Vypadal mnohem vystrašeněji než Tris. Možná se bál Voldemorta, možná se bál toho, co z Tris vytvořil. Když jí říkal, aby schovávala emoce, dařilo se to a ona byla k nerozeznání. Nikdo by nepoznal, že se něco děje. Teď ji ovšem musel říkat, aby nějaké emoce projevila. Ovšem jedinou emocí, kterou Tris skoro zářila, byl vztek.

„Vypadáš skvěle, Tris." „Díky, ty taky," odpověděla bez toho, aniž by se na něj podívala. Vykročili do chodeb. Žáci se na ně otáčeli. Šeptali si za jejich zády, že je Tris až podezřele v pořádku. Na některé lidi, kteří zírali se dokonce usmála. Ne vřele, spíše hrozivě. „Tris, právě jsi přišla o svou první lásku, buď aspoň trochu smutná." „Ne." „Co prosím?" „Řekla jsem ne. Nebudu už předstírat, něco, co není pravda. Nejsem smutná." „Fajn, ty budeš mít problém, ne já." Tris kývla. Bylo jí to ukradené. Tak jako všechno.

„Ahoj, Cissy, Luciusi." Pokynula hlavou k Drakovým rodičům, kteří stáli před vchodem do školy. „Tris, ahoj. Jak ti je?" Zeptala se Narcissa. „Skvěle," odpověděla a mile se usmála. Lucius se zmateně kouknul na Draca, aby mu vysvětlil, co se děje, ale Draco jen pokrčil rameny. Vyšli přes trávník až k jezeru, přes které se plavili malou vratkou lodičkou. Hned jakmile vystoupili a odešli z pozemků školy, chytili se za ruce a přemístili se. Před Tris se zjevilo temné sídlo Malfoyových. „Kouzelné," pověděla, jakmile vešla do jejich haly. „Slečno Blacková!" Ozval se veselý hlas z jídelny. Vešla tam se sebevědomým úsměvem. „Vypadáte skvěle!" „Děkuji, můj pane." Podívala se do Voldemortovi ohyzdné tváře, ale nerozhodilo jí to. „Posaď se prosím," pověděl a ona uposlechla. Sedla si vedle profesora Snapea, který na ni vrhl zmatený pohled. „Pane profesore, je milé vás tu vidět." „Nápodobně," zamumlal Snape, pořád zmatený a možná i vyděšený. Vedle ní si sedl Draco. Vedle něj pak jeho rodiče. „Přivítejte prosím slečnu Beatris Blackovou, dceru našeho... přítele Siriuse," zachechtal se a s ním i parta jeho Smrtijedů. „Dnes budeme muset probrat velmi důležitý plán. Ale nejdříve, Tris, pojď sem." Pokynul hlavou ke svému místu, kde si hověl jeho had, Nagini.