The Lonely Girl /Fred Weasley/

4.

                Na výuku dorazila asi o tři minuty později. Pozdravila Hagrida a postavila se za svými spolužáky. „Dnes budeme probírat tady tyhle fešáky." Pověděl. Pár žáku se zmateně kouklo na místo, kam Hagrid ukazoval, ale nic neviděli. Zato Tris viděla krásné, ale děsivé tvory podobné koním. Byli celí černí a jejich hlavy se podobali hlavám dračím. Jejich oči nebyly jako ty lidské. Byly bílé, bez jakékoli známky po zorničce. Nejvíc ale Tris zaujaly jejich křídla. Křídla na sobě neměla žádné peří, podobala se spíše křídlům netopýra.

„Tohle jsou testrálové. Vidí je jen ti, kteří viděli někoho umřít. Je tu někdo, kdo je vidí?" Tris a pár dalších neochotně zvedli ruce. „Jsou krásní, že?" Zeptal se. Tris se usmála a kývla, zatímco její spolužáci nad nimi ohrnovali nosy. „Tris, mohla bys prosím tady tohodle nakrmit a zkusit se s ním spřátelit?" Tris kývla a vydala se k němu. „Všichni, kdo je nevidíte si prosím najděte stranu 29 ve svých učebnicích a pořádně si prohlídněte skici."

Opatrně došla až k jednomu z testrálů a pořádně si jej prohlídla. Koukal na ní svýma skelnýma očima a zkoumal, zdali jí může věřit. Potom udělal pár kroků vpřed a sklonil hlavu. „Můžeš si na něj sáhnout." Podotknul Hagrid, takže Tris natáhla ruku a pohladila ho po jeho drsné kůži. Nečekala, že bude tak, tak studená. „Je nádherný." Pověděla. Testrál, jako by jí slyšel, se na ní kouknul a pokynul k ní hlavou. „On...?" „Jo, rozumí. Testrálové jsou natolik chytří, že rozumí lidem." Tris se na svého testrála koukla a usmála se. Nasadila si rukavice a vzala do ruky kousek mrtvého zvířete, které měl Hagrid připravené na krmení, a hodila to testrálovi. Ten svou potravu chytl do úst a vynořily se jeho ostré zuby. „Tris, řekl bych, že už se na něj můžeš posadit." Tris na Hagrida pohlédla svým zděšeným pohladem. Hagrid už však vzal za boky a posadil na testrála. „Ne, ne-Hagride! Dej mě dolů, proosím!"

Ječela a testrál na ní vrhl zmatený pohled. Hagrid ji tedy položil. Ona se koukla na testrála a ten do ní jemně žďuchl hlavou. Naznačil jí, že se nemusí bát. „Tak jo. Ale ne sama." Pověděla. Hagrid se otočil ke zbytku třídy, který se vyděšeně koukal na obrázky těchto děsivých zvířat. Hafrid se zeptal, jestli se najde někdo, kdo by se s ní chtěl proletět. Nikdo nepromluvil. „No, Tris. Zdá se, že budeš muset letět sama." Tris vrhla zděšené pohled na testrála, protože z celého srdce nenáviděla výšky. Zakoukala se mu do očí, polkla, a kývla hlavou, že to zvládne. V tom se odnikud vynořil Cedric. Pozdravil Hagrida a zamával na třídu. Hodně holek se zachichotalo.

„Ahoj, Hagride. Můžu letět s Tris, jestli jí to teda nebude vadit?" Upřel na ní jeho šedé oči a usmál se. Tris naprosto očarovaná jeho půvabem souhlasila. Cedric přistoupil k testrálovi a pohladil ho po dlouhé černé hřívě. Ona na něj upřela zmatený pohled. „Ty je vidíš? Koho-" „Babičku." Pověděl prostě. Vysadil jí na testrála a sám si sedl za ní. „Tohle je Onyx." Sdělil jí a ona na Onyxe upřela okouzlený pohled. Krásné jméno pro krásné stvoření.

V tom Hagrid plácl Onyxe do slabin a on prudce vyletěl. Tris strachem vyjekla. Cedric jí zezadu držel za boky a ona mu byla vděčná, protože cítila, že nemůže padnout. Že Cedric je tady, a chytne jí, kdyby to bylo potřeba. Víčka měla silně přitisknutá k sobě. Snažila se soustředit na jeho ruce na jejím těle a samotné jeho tělo přitisknuté k jejímu. „Tris, můžeš otevřít oči. Jsem tady. Koukni." Tris pomalu otevřela oči. Zalapala po dechu nad tou krásou. Letěli a pod nimi bylo jezero. Koukala se na jejich odraz ve vodě. Onyx vyslyšel tichou prosbu Tris a vydal se níž. Svým kopytem vířil vodu pod nimi. Pak prudce vzlétl a Tris se pustila Onyxova krku, natáhla ruce a zařvala. Uvolněně. Vypustila ze sebe všechny potlačené emoce a všechen stres. I když neviděla dozadu na Cedrica, věděla, že se směje. On občas vykřikl s ní. Otočila se k Cedricovi a políbila ho. Cítila, jak Ced nejdříve ucouvl. Koukla se na něj, jeho oči byly zmatené, ale během chvíli se emoce proměnila ve chtíč. Přitiskl své rty na její. Byl to úžasný pocit. Jeho rty chutnaly jako vanilka a med. Byly měkké a hebké. Při polibku si nejdříve držel odstup, ale pak jej prohloubil. On se do polibku usmál a když se jejich rty oddělily, koukali si přímo do očí. On se propadal víc a víc do jejich modrých hlubokých očí a ona se snažila spočítat jeho pihy na nose. Koukali na sebe v tichém pobláznění, v tichém okouzlení. Pomalu začali klesat. Ani jeden nepromluvil a ani jeden nepřestal zírat na druhého. Když konečně Onyx přistál, všechny oči spolužáku směrovaly k nim. V pohledu některých dívek a kluků panovala závist. Tris se začala červenat, když na ni všichni upírali vědoucí pohledy a potutelné úsměvy. Cedric se kousl do spodního rtu a zasmál se. Přitom zakýval hlavou. Pořád nedokázal uvěřit, že se to stalo. Už kolem nich nepanovalo to toužebné napětí. Věděli, že si teď patří.

Věděli, že bez sebe nebudou schopni být více než pár minut