I live my life, but...?!

26. kapitola- Metamorfomág :)

"Vstávej!" třese se mnou Lily a její ohnivé vlasy mám všude a když se snažím ze sebe něco vysoukat tak se jimi začnu dusit. Okamžitě mě to vystřelí a Lily mě poplácává po zádech. Po ranním 'budíčku' na mě ale pořád třeští oči a vytahuje mě z postele.

"Co je?!" ošiju se když mě táhne do koupelny. Konečně mě dotlačí k zrcadlu a já to pochopím. Zírají tam totiž na sebe dvě zrzky. Lily má sice kštici více do ruda, ale její kamrádka, která stojí vedle ní se jí pomalu, ale jistě svou barvou přibližuje.

"To je jako co?" vyjeveně koukám na své vlasy. Vyjeveně se na tuhle spoušť koukáme pěknou řádku minut, dokud za námi nepřijde další naše spolubydlící- Simone. Ta se začne šíleně smát a ukazovat si na mě.

"Co se to se mnou děje?" přiblížím se ke svému odrazu a dotýkám se zrcadla. Podívám se vylekaně na Lily, ale ta jenom zakroutí na náznak, že neví.

"K-k-kdes" směje se Simone,"kdes to vzala" chytí další záchvat smíchu. Ten přivolá i odtatní holky z pokoje a zároveň mé spolužačky.

"Netuším" vydechnu a zkoumám se. Nic jiného se nezměnilo, jen barva vlasů.

"Jedině nějakým kouzlem" snaží se mi pomoct Helen a obejme mne kolem ramen.

"To se nějak dá do pořádku, uvidíš" vezme mě taky za ramena Lily. Já si povzdechnu a snažím se s tím nějak vypořádat. Po dalších minutách, kdy už v umývárce zůstaneme já a Lily pokrčím rameny a dodám: "No co, vždycky jsem chtěla mít vlasy jako ty." snažila jsem si dodat odvahu úsměvem, ale moc to nepomáhalo.

"Pojď, musíš se převléct a nasnídat. Zajdeme za McGonagalovou a ta už něco vymyslí, ano?" konejší mě Lily, když mě odvádí od zrcadla.

Když pomalinku dojdeme do pokoje, holky už jsou oblečeny. Já si rychle čapnu věci a doletím zpět do koupelny a zamknu se. Rychle se nevleču do uniformy a s kartáčkem v ruce pořád zkoumám vlasy.

"To neni možný" kroutím hlavou, když si vypláchnu pusu. Pak odejdu do pokoje, vezmu si rukavice, které už se staly asi mým symbolem, popadnu tašku s učebnicemi a pergameny a dojdu do společenky. Tam se na mě smutně podívá Lily a jdeme spolu v tichosti na snídani.

"Hele, ať ti kdokoliv bude cokoliv říkat, tak si toho nevšímej, jo?" mluvila mi do duše Lil ve Vstupní síni. Já jsem jí to jen odkývala a už to chtěla mít za sebou.

Jakmile jsme vešli, všechny pohledy se zabořily do mě. Tedy na vlasy. Ozvalo se zavískání od Nebelvírského stolu. Od Zmijozelu se ozvalo naopak silné šuškání a Bellatrix se mi hlasitě posmívala.

"Už se ti nelíbilo být hloupou blondýnkou? Promiň, ty jsi vlastně blbá i tak" řekl někdo ze Zmijozelu. V té chvéli jsem se hodně naštvala. Určitě to řekla právě Bella.

"Pche! Klukům se líbí víc zrzavá než černá!" zakřičí někdo z Havraspáru a všichni starší studenti se zasmějí. Pár dalších kluků i z Mrzimoru a Nebelvíru se ale dají do hlasitého mručení na souhlas. Donutilo mě to k úsměvu.

"Jestli je to pravda, tak se podívej na Siriuse" pošeptá mi a já vyhledám očima onoho mladíka. Ano, hledí na mě s otevřenou pusu. James je ale pohotový a zamává na nás, abychom si k němu přisedly. Poslušně přispěcháme a sedneme si vedle sebe naproti těmto dvěma chlapcům.

"Náhodou, už jen zelené oči a můžete se vydávat za dvojčata" zasměje se Sirius a já s malým pousmáním si beru koblihu.

"To není pravda, Lily má delší vlasy, jiný tvar očí, taky obočí, je vyšší než Lucy a trošičku mohutnější ruce" začne porovnávat James. Já se hlasitě rozesměju a Lily celá zrudne.