I live my life, but...?!

16. kapitola- Vyjasnění...

Došla jsem za ním a pak jsem už jen následovala vlající plášť....

***

Ráno (v 6) jsem vstala a okamžitě odletěla do Velké síně. Nikdo tam nebyl. Jenom nějaký prvák z Havraspáru, ale jinak nikdo. Doběhla jsem tedy rychle k našemu stolu a sedla si s topinkou v ruce.

Kopla jsem pod stůl a narazila do něčeho tvrdého. Teda spíš měkkého, ale ve své podstatě to bylo tvrdé.

"Ssssssss..." zasyčel stůl a já věděla, že jsem se trefila do Remuse.

"Ševelisimo" uslyšela jsem pod stolem a pak už se jen ozývalo hlučné nadávání ode všech na zemi.

"FUJ!!! Tys na mně spal!" zařvala Lily. Já jsem se jen zasmála. Po chvilce už všichni vylezli a mohli jsme si v klidu ponadávat na spaní, říct si, co se teda událo a zeptat se, na co jsme potřebovali....

"Takže."

"Hezky řečeno, Reme" pochválila jsem ho a mrkla na něj.

"Co se teda stalo?"

"No...taky by mně to zajímalo" přidala se Lily. Podívala se na mně.

"Proč se koukáš na mně?!" zamračila jsem se a dál si hleděla své topinky.

"Začnu" ujal se slova Sirius. Všichni se na něj podívali kromě mě. Já si poříd užívala nerušené snídaně...

"Odešli jsme. Po cestě jsme nikoho nepotkali, všechno proběhlo dokonale. Odvedl jsem Lily s Jamesem do síně, ukryl je pod jeden ze stolů a šel jsem pro vás. Zpátky se taky nic nedělo, proto mně to začalo nudit a tak jsem vás trošku postrašil. Schytal jsem to ale místo Rema a Lucy já. Pak jsme se vydali do Síně. Po cestě po schodištích se také nic nestalo.

Až v 1. patře. Tam za náma Peter přiletěl jako střela. Teda původně si nás nevšimnul, ale potom jsme se 'ukryli' k jednomu konci chodby. Přiřítila se k nám McGonagalová a Brumbál. Řekla mu, že se něco stalo ve velké síni Susan a Bellatrix"

"Kdo je Susan?" přerušil ho Peter s plnou pusou ovesné kaše.

"Lucyina sestra. Pak jsme se teda nějak dostali do síně. Tam jsme se dobelhali k nebelvírskému stolu a pak jste přišli. Dál už každý víte, co bylo." Nastalo ticho a každý si to přebíral v hlavě.

"Počkat" zarazila jsem se.

"Takže vy jste ten útok viděli!" s vytřeštěnýma očima se otočím i s topinkou na Lily a Jamese.

Lily nejistě přikývla. Všichni u stolu teď hleděli na ni.

"kdo to teda byl? Kdo to udělal?" zeptám se Lily.

"Viděli jsme útok, ale neviděli jsme útočníka..." kouká se do její misky s ovesnou kaší.

"Fajn...ale...kdo měl hlídku po mně?" otočil se na mně James.

"Já už jsem nikoho nebudila...nemohla jsem pak už usnout, tak jsem vydržela až do rána." -pokrčím rameny a každý se pak už jen dloubal ve své snídani.

***

"Nesnáším to!" odfrkne si Lil. Já mám právě záchvat smíchu- stěžuje si na Jamese ikdyž obě víme, že to většinově asi není pravda...

"Vždyť ho nech! Je jenom...milý" a zasměju se.

"Ha- ha. Proto na mně celý den v Prasinkách tak čuměl."
 Celý den jsme strávili v Prasinkách s Jamesem, Petrem, Siriusem a Remusem. Nejvíc času jsme strávili u Tří košťat- James se Siriusem jsou na mol (nečekaně...).

"Nejlepší byly stejně ty písničky" a znovu mám záchvat. Cestou do hradu si začali kluci vymýšlet písničky, které vyjadřovali Jamesovu lásku k Lily. Pak jsme si je začali zpívat úplně všichni a řvali jsme na celé Bradavice...Na toto se bude dlouho vzpomínat... A asi to bude i naše hymna...

"Hele, já musím ještě za Jessie, jo? Dovedla bys mně, prosím, k Havraspáru?"

***

"Takže...proč se mnou chceš mluvit?" zeptá se mně jejím typickým starším, uklidňujícím hlasem.

"No...kvůli Sue. Ty určitě budeš vědět, co se přesně stalo. Na ošetřovnu mně za ní nechtějí pustit..." -opřu se o studenou zeď.

"Ona už je doma."

"Cože?" vykulím oči.

"No...potřebovala minimálně týden poctivého klidu a to by tady bez návštěv nešlo." povzdechla si a taky se opřela o zeď.

"A co ten zítřejšek? Padá teda?" otočím na ni hlavu a nakloním ji.

"Ne, půjdeme tam jenom my 2. Možná jestli se bude chtít Jimmimu, ale pochybuju. On si najde hábit jednoduše..."

"Jo, dík, tak to je všechno" usměju se na ni a obejmu ji.

"Dávej si pozor. Na všechno a buď napozoru..." pošeptala mi do ucha, jako by nechtěla, aby ji někdo slyšel. Přykývla jsem a znovu se usmála. Po cestě do ložnic za 'děckama' jsem měla o čem přemýšlet......

OOOOOooo...lidi....

Mám takový problém...a žádám vás tím o komunikaci se mnou :D Týká se mého psaní... A byla bych ráda, kdybyste mi pomohli s rozhodnutím... :)

1. Buď bych psala kapitoly často a taky je často přidávala (nebudu radši uvádět dny, prtože bych to asi určitě nedodržovala... :D)

2. Nebo bych je psala např.: co 2 nebo 3 týdny.

Vzhledem k tomu, že to moc lidí nečte bych asi byla pro druhou variantu, ale ta první je lehčí pro mně- nestrácím 'nit', vymýšlím si další zápletky ve škole :D apod. Zase na druhou stranu máme teď celkem dost učení, takže je to celkem těžký a ještě do toho psát je...no, jednoduše je to časově a psychicky náročné (proto je možná tato část trošku více divná.. :D)

Proto bych se chtěla zeptat Vás všech, pro kterou jste variantu... :)

Jinak doufám, že vás nijak neodradím ji číst a ani od Vote a komentářů.... A taky bych chtěla poděkovat za votes, reads /1. kapitola má přes 500 reads!!!♥/ a za jakékoliv komentáře :) ^_^

Děkujííí a miluje vás♥,

Lily♥ :*