I live my life, but...?!

7. kapitola- Má nová kamarádka a zatoulaný pes

Ahoj! Mám Vás všechny strašně mooooc ráda- 20 votes a 240 reads!!! Dokonalí jste!!!! Jinak se moc omlouvám, že jsem nic nepřidávala, ale byla jsem 2 týdny na táboře, tak se vám to budu snažit v příštím týdnu vynahradit :)

Přeji příjemné čtení ;)

A zabalená v neviditelném plášti...

Za chvilku se sem doopravdy přiřítila celá udýchaná Lily. Už jsem si chystala výmluvu, že to na mně navlekl Sirius a že za nic nemůžu, ale místo otázky se otočila k Jamesově posteli a sedla si na ni. Byla ke mně otočená zády, neviděla jsem jí do obličeje. Po chvilce jsem uslyšela jen popotáhnutí, takové to, když člověk brečí. A za chvilku zase.

 Pak sem z ničeho nic vtrhl Sirius, který hned na Lily vyštěkl: "Co děláš v MOJÍ ložnici??!!"

Další popotáhnutí, a to už se Sirius stahuje- pomaličku couvá dozadu. Utéct ale nestihl. Když jsem se mu ale podívala do tváře, vypadal dost nevrle a hlavně zmateně. Proč??? To já tady stojím uprostřed pokoje, který není můj v neviditelném plášti. To já jsem tady nová a to já jsem tady s ubrečenou Lily! To JÁ mám být zmatená!!!

"No, víš, já jsem si říkala, že, no, byste mohli být tady, jako ty s Lucy, protože já sem nemůžu. Chápeš?" spíš zakňučí Lily z Jamesovi postele.

"Ale jak vidíš, tak jsme tady tak akorát my dva" opovržlivě se ozve od dveří.

"A teď jsi tady sama! Chááá!!!!" už slyším jen dupání po schodech. Toto je fakt kokot. A za chvíli další popotáhnutí a to už se Lily kácí na Jamesův polštář. Bože...

"Nejsi tady sama"  pronesu svým normálním hlasem. Rychle jsem ze sebe strhla neviditelný plášť a nohou ho kopla pod něčí postel. Asi Remova. Lily se na mně konečně podívala svýma uplakanýma očima a hned se zase dala do dalšího breku. No super.

"No táák..." sednu si k ní na postel a začnu ji hladit po zádech. To je vždycky taková otrava?!

"Když j-já už prostě n-nemůžu! Každý rok je to stejné! S-sirius pořád balí nějaké h-holky, Remus leží v knížk-ách, Petr kolem n-nich pobíhá, teda k-dyž  zrovna není v kuch-yni a J-james si v-věčně hraje jenom t-en svůj fam-frpál! To není fér!" postěžuje si a já už konečně vidím její potíže.

"A Siriusovi se v-vždycky nějaká líbí, p-pak s ní chvilku chodí, pak jí d-á kopačky a k-když ne, tak je s něma. Jako s Jamesem, Remem, Petrem a Siriusem. Tak jako budeš ty!" poslední větu na mně vykřikne. Ta má teda nápady.

"To jakože budu chodit se Siriusem?! Pak mi jakože dá kopačky?! Tak toto by si ke mně nedovolil, a když jo, tak si to bude pamatovat navěky. Je ti to jasné?!" řeknu celkem dost důrazně.

"Jo? A co když k nim budeš patřit?" pošeptá do polštáře. Najednou jsem ji pochopila. Má pravdu. Když se Siriusem nebudu chodit, tak budu buď patřit k nim nebo budu stejná jako Lily- otrava, která se s něma nebaví a proto se nikdo nebaví s ní.

"Víš co? Kašlem na ně, co?" Lily se zvedne z polštáře a podívá se na mně pohledem, který jsem u ní ještě nezažila- přátelsky zelené oči, které se na mně i usmívaly. No páni- taková změna- ráno jsme se nemohly jedna druhou vystát a teď, no, asi kámošky.

"Takže kámošky?" zeptala se mně. Konečně přstala brečet. Jooo! Úkol splněn!

"Máme úplně stejné myšlení" a obě se zasmějeme.

"Pojď, tady už nemáme co dělat. První půjdeme do umývárny tě trošku opláchnout a pak mi to tady konečně ukážeš, jo? A musíš do toho nějak zapojit i zkratky!!"