I live my life, but...?!

28. kapitola- Mám či nemám?

Probudila jsem se do sluncem zalité ošetřovny. Párkrát jsem zamrkala, abych ze světa dostala pryč šmouhy. No, nepodařilo se a černé puntíky všude zůstávaly.

"Dobré ráno, slečno" promluví na mě hlas za závěsem se šmouhami vedle mě. Pak se z něj vyprostí madame Pomfreyová.

"Dobré" zachraptím. Jak dlouho jsem spala? Že tak mluvím, nebo spíš nemluvím takto...

"Tipnete si, jak dlouho jste spala nebo radši ne?" usměje se na mne.

"Radši ne, bojím se" zasměju se.

"Den, dva, tři, čtyři, pět, šest nebo sedm dní?" vtipkuje, ale tváří se vážně. U toho ještě míchá nějaké lektvary.

"Tři?" opatrně se zeptám, jako bych čekala něco, čeho se budu bát. Přitom to bylo pouhé číslo...

"No, čtyři, skoro. Tohle vypijte a uleví se vám" podává mi nějaký smrad.

"Mně není špatně" ohrazuji se. Chvilku se soustředím na různé končetiny a orgány, abych zjistila, jestli mě náhodou něco nebolí. Ne, není mi špatně, tak  proč?!

"Bude vám. Až vám něco ukážu." zamračí se. Já se mírně podivím, ale kopnu to do sebe.

"Ukážu vám ho jenom kvůli tomu, že s ním jdete na ples, ano?" a potom pomalinku odhrne závěs vedlejší postele. Vyvalím oči a potom, co mi dojde, kdo tam leží a s jakými zraněními tam leží se mi obrátí žaludek vzhůru nohama.

Remus vážně vypadá hrozně. Ne, to je slabé slovo. Obličej je jeden velký strup. Vlasy od krve. Kus nosu chybí a rty snad ztratil po cestě sem. Taky nemá kus brady a přes půlku obličeje se mu táhne jeho jizva. Opravdu vypadá úděsně.

"A to jste ještě neviděla ty prsty!" zakroutí hlavou Poppy. Žaludek mi při pomyšlení, jak vypadají jeho prsty udělá sérii kotrmelců.

"J-jak?" vykoktám že sebe a odvrátím zrak na strop.

"To vám nemůžu říct, určitě by nechtěl, abych to komukoli říkala. Ikdyž jste jeho partnerka. Řekl mi to ten lotr James Potter. A Sirius horlivě přikyvoval, ale netvářil se nijak nadšeně.

No, každopádně za vámi byl i jeden chlapec ze zmijozelu. A také Lily Evansová."

"Kdo ze zmijozelu?!" výkřikem na ni útočím, ani nevím, čím mě k tomu vyprovokovala.

"Malfoy, ten ulízánek, Draco" zadumá, asi si vybavuje jeho přítomnost.

"A co mi chtěl?" naléhám na ni. Ona mě při mém menším výbuchu přikrývá a míchá další lektvary.

"Chtěl, abych vám dala tento lísteček." podala mi jej z nočního stolku.

Slyšel jsem, že jdeš na ples s tím knihomolem. Jestli chceš jít ale s elitou, tak stačí, když pošleš po sově- Ano.
Doufám, že se brzy uzdravíš,
D.M.- zmijozel

Pergamenový lístek jsem po přečtení pomuchlala a nenávistně mačkala. Dokud mi ovšem neskočila do myšlenek Pomfreyová.

"Tohle vypijte a budete spát. Ten pergamen můžu vyhodit, pokud chcete." ochotně se mi nabídla. Asi jsem musela vypadat obvzlášť naštvaně, když jsem uviděla její obličej.

"Musím spát?" zaškemrám a udělám psí oči. Radši jsem odvedla pozornost... Poppy jen nechápavě zakroutí hlavou a odejde. Na listek si ani nevzpomněla.

Co asi má Malfoy za lubem? Že by se mnou chtěl jít jen nezávadně na ples? Ne, to je blbost..
A co se stalo Removi? Ble! Něco nebo někdo ho musel fakt zřídit...
A jak si vedli ostatní? Jak se to dál vyvíjí s plesem?
Co dělají ve škole?
Jak se daří Lily?
LILY! Prosím, přijď za mnou....! Přesně v takovýchto myšlenkách jsem se koukala do bílého stropu a znovu usínala do neklidného spánku...