I live my life, but...?!

27. kapitola- Malý noční výlet

"Fakticky?" zeptá se Rema na jeho oznámení. Lily se ke mě nepozorovaně přiblíží a usměje se na mě. Já na oplátku také.

"Hele, dáte mi někdo opsat ten úkol do lektvarů?" změní téma zašklebený Sirius sedící v křesle. Lily jen dělá, že to neslyšela, ale Remus se ochotně zvedne a podá mu ji z jeho tašky. Sirius tedy poodejde ke stolu, kde si onen úkol začne opisovat.

"Dneska už nic nemáte?"

"Ne, jenom večer máme jít na astronomickou věž, žeprý" odpoví mi Lil.

"Takže můžeme něco podniknout?"a uličnicky se pousměju. Sirius, který nás poslouchá se celý u úkolu napřímí.

"Fajn, co?" zablýská na mě svýma bouřkovýma očima. Já s Lily se zasmějeme.

"Já nevím, my to vymyslíme a ty dodělej úkol" zakaboní se Remus. Jo, když už mu to dal opsat, tak by neměl vymýšlet lumpárny, ale vážně si to opsat...

***

"Lucy, seš tu?" zeptá se mě šeptem James.

"Jo" huknu mu do ucha a dál pokračuju v pomalé šouravé cestě.

"Pane Werte, co tady, pro Merlina, děláte?!" vykřikne McGonagalová uličku před námi. Naše skupina se na povel zastaví a poslouchá každičké slovo.

"J-já b-b-byl v" nedořekne. Skoro všichni se popadáme smíchy, až na Remuse, který čeká ze všech stran dalšího profesora.

"Kde?!" vyjekne profesorka. Já se pomalinku dostala k rohu, za kterým už stála ona i Eda. Scéna vypadala věru komicky. Minerva stála jako sup nad skoro schouleným starším spolužákem. Ten se krčil do klubíčka a za hábitem skrýval dobré koblížky. Profesorčin klobouk jí ale neumožňoval výhledu na dobroty za jeho zády.

"Máte školní trest na celý příští týden, a opovažte se vycházet po večerce!" vyštěkla naposled McGonagalová a mířila k nám. Můj tep se v tu chvíli zrychlil natolik, že jsem se divila, že mi nevyskočí z hrudníku. A oči z důlků. Přitiskla jsem se ke studené zdi a snažila se uklidnit. Profesorka se bleskově blížila. Už zahýbá za roh a už je u mě. Ztuhla jsem na místě. Profesorka se totiž zastavila přímo přede mnou.

"Pane Werte? Pojďte za mnou" nakáže Edovi, který nás měl krýt. Teď se pomstí.

"Je tady s vámi ještě někdo?" zaptá se ho a očima lítá po celé chodbě. Zátím mě nevidí, zatím mě nevidí...opakovala jsem si v duchu.

"Jestli mě někdo sledoval, tak ano. Jinak o nikom nevím" odpoví po chvilce rozmýšlení. Pak ale McGonagalová zablýskne očima ke mě a zastaví se u mých nohou. Prosím, prosím, ať mě nevidí!

"Ani náhodou nějaké děvče??" začnou jí z oči sršet blesky.

"Jak říkám, o nikom nevím" kryje mě Eda. Úspěšně, naštěstí pro mě.

"Tak se laskavě odeberte do vaší postele"

"Dobrou, pani profesorko!" křikne ještě po ní na konci chodby. McGonagalová tam chvíli stojí a pak se vydá opačným směrem.

"Lucy?" zašeptá někdo asi metr ode mě.

"No?"

"Chyť mě za ruku a jdeme! Ona za chvilku bude ve vaší ložnici" a zatáhne mě někdo za ruku. Ani se tomu nebráním a celá omámená následuji partu přede mnou. Po pár schodištích se z tohoto tranzu probudím, zrovna ve chvíli, kdy šlapeme k Buclaté dámě. Opět strnu v polovině pohybu, protože u Buclaté dámy stojí McGonagalová a o něčem se spolu baví.

"Pšššt" zašeptá mi někdo do ucha a cítím, jak kolem mě prosviští průhledná látka.

"Pojď kousek stranou" diriguje mě Sirius do ucha, ale já neposlouchám.

"Lucy, pojď" vybídne mě trochu důraznějí, ale já znova nereaguji.

"Nejde to" pomalinku mu odpovím. Opravdu, nemůžu se ani hnout.

"Tak hlavně nespadni" slyším už jen poslední slova a pak už mě někdo bere do náruče.

"Neslyšela jsi něco, Minervo?" to Sirius mírně zakopl o plášť, jehož cíp se šoural před námi. Ustál to a teď stojíme za jedním z mnoha brnění.

"Ale to nic, asi mám slyšiny"

Po pár sekundách zpozorníme. Mcgonagalová jde dolů.

"Nesnáším, když mě někdo poučuje" pronese si pro sebe tak blízko u nás, že to vypadalo, jakoby to vážně říkala nám.

Pár chvil tam po odchodu profesorky stojíme, ale pak  tryskem vyletíme k obrazu do společenky.

"Ale! Mě se to přece jen nezdálo! Jste to vy dva!" prohlásí vítězoslavně Buclatá dáma.

"Ano, čokoládové žabky" snaží se Sirius.

"No to kdepak, máte být v postelích, takže teď vás tam nepustím" začala se hlasitě řehrat.

"Jamesi? Jsi tam? Pojď nám otevřít, brácho" zašeptá do nějaké věcičky v jeho ruce a já nadzvednu obočí.

"Co to tam máš, mladíku?!" vyjede po něm dáma z obrazu. Ta se dá z ničeho nic do pohybu a dvě ruce nás táhnou dovnitř, konečně do společenské místnosti.

"Ještě, že sis to  vzal" pokýve hlavou James.

"Co?"

"Zrcátko. Jedno mám já a druhé Sirius, vidíme sr v něm navzájem" pokrčí rameny a já uznale pokývu hlavou.

"No, dnešní výlet stál, myslím, zase za moc, co?" zakření se Sirius při stoupání do ložnic.

"To jo" odpovím mu, celá se ještě mírně třesu z Mcgonagalové.

"Lucy!" výkřikne někdo u dívčích ložnic. Samozřejmě je to Lily.

"Kde jste byli!"

"Měli jsme hlad, šli jsme do kuchyně a měli jsme  takové menší rande s Mcgonagalovou" řekne Sirius. Já si jen odfrknu.

"Tak dělej, pojď si lehnout" pomáhá mi Lil. Zarazím se, ale nakonec usoudím, že když si mě odvede, tak to bude nejlepší. Nemám už absolutně žádnou sílu a jsem šíleně unavená.

"Ale zvedni se trochu, celou tě neunesu" postěžuje si. Tohle jsou ale poslední slova, které slyším. Všechno se mi zatočí v mlze a narazím na studenou zem...

Hele, uznávám, tahle kapitola se mi nepovedla. Ale jako... co si budem, nejsem žádná spisovatelka :DDDDD
Tak jak byste chtěli pokračovat??? Pište :) :* ;)
Miluji vááás,
Lily<3

P.S.: Ty chyby tam vážně nehledejte!!!! :D

P.S.2: Jinak teď jsem tak trochu vypustila ples, vážně uznejte, že by se sem nehodil :DDDDD

P.S.3: Teď máme prázdniny a my jedeme na hory, takže další kapitola buď bude brzo nebo pozdě. Každopádně, příští víkend ji nečekejte :D ;P

P.S.4: Doufám, že se líbilo!!!! :) :D