I live my life, but...?!

23. kapitola-Překvapení

Ráno jsem se probudila s bolehlavem. Taky s pocitem na zvracení a s bolavým tělem. Vážně nevím, kdo mi co udělal, ale je to fakt hnusný. I od zmijozeláka...

"Ty už jsi vzhůru?" zeptala se mě mile Lily, já jen pokývala a posadila se.

"Co je za den?" zeptám se. Připadám si nevyspalá, ale zároveň, jako bych spala už celou věčnost.

"Neděle. Je jedenáct hodin, chceš, abych ti přinesla oběd?" usměje se a sedne si ke mně na postel.

"Ehmm...nevím, jestli bych to zvládla strávit a nevrátit zpět. Jestli tam bude nějaký rohlík nebo něco podobného, tak jo, ale jinak...dobrou chuť." zašklebím se: "a kde jsou ostatní?"

"Venku, v knihovně, balí Siriuse a Jamese...Normální neděle. Nemysli si, že když se ti něco stane, tak že se všechno od počátků změní, trubko" zasměje se mi. Já se pokusila o totéž, ale musela jsem si díky tomu odskočit na záchod se vyzvracet.

"Fuuuuu" pomalu se šourám do postele.

"Lily? Přinesla bys mi prosím něco z ošetřovny? Prosííím!" zaúpím a Lily se okamžitě vydá směr ošetřovna.

Hmm..co budu dělat...Jistě, bolí mě všechno co jde, ale přece jen se nudím... Začnu si tedy prohlížet ruce. Vážně podivná činnost, ale byly divné. Podivně dlouhé...celé poškrábané a na zápěstí jsem měla jeden obrovský strup. Páni...tak velký jsem ještě neměla! Okamžitě si pomyslím a začnu si do něj rýpat, zohýbat ho, dokud mě nezačne pořádně pálit.

"Au" tiše syknu. Okamžitě končím s touto absurdní činností a koukám se pro inspiraci po pokoji. Za chvilku přijde Lil i s madame Pomfreyovou. Myslela jsem si, že je jen ve Velké síni a ošetřovně, ale asi chodí i jinam...Nad touto myšlenkou se pousměju, ale neriskuji další smích...Ble!

"Jak se cítíte?" zeptá se mě Poppy.

"Jak vypadám, že se cítím?" zeptám se drze. Upřímnost jsem asi ale nechtěla slyšet.

"Vypadáte dobře. Zažila jsem spoustu případů zakletí, ale vy, na svůj typ, vypadáte velice dobře. Smějete se" zhodnotí můj stav.

"Nesměji se. Já se usmívám, protože když jsem se zasmála, tak jsem zvracela." musím nesouhlasit. V umývárně jsem se na sebe koukala do zrcadla a vážně jsem nevypadala dobře. Byla jsem bledá, až zelená. Ruce pověšené na stranách těla. Ramena svěšené a výraz nemocný. Nemůžu vypadat 'dobře'.

"Vypijte to" dodá mi po chvilce kvedlání něčeho na Lilyiné posteli. vezmu si to do ruky a kopnu to do sebe. Mám pocit, že budu znovu zvracet. Když ale tento pocit pomine, cítím úlevu. Už mě tolik nebolí tělo a hlava už skoro vůbec. Žasnu...

"Ukažte ruce?" vezme si je i bez mého svolení. Kouká na ně a mračí se u toho.

"Na to se bojím použít jakýkoliv lektvar. Nechci, aby zreagoval špatně s tím druhým a i kletbou. Budete tam ten strup muset mít než se sám zahojí." konstatuje.

"To mi nevadí. Horší by to bylo s tou bolestí." zakývu hlavou. Už jsem ráda, že to přešlo.

"Přijďte si ve tři hodiny pro další lektvar. Jinak se držte" s těmito slovy se loučí. Zase jsem znuděná. Asi už nemůžu tolik času trávit se Siriusem...

"Hele, chceš udělat úkoly? Po cestě jsem se Pomfreyové ptala, jestli půjdeš zítra na vyučování a ona že jo. Chceš s něčím pomoct?" nabízí se mi.

"Momentálně jsem naprosto znuděná. Myslíš si, že když je mi tak špatně, že můžu jít pryč? Ne, tak proč mě chceš připravit asi o jedinou zábavu dneška?" zaškaredím se. Ona se mi jen zasměje a podá mi moji tašku s učebnicemi. Vytáhnu si Obranu a začnu si číst...