I live my life, but...?!

21. kapitola- 1. úkol

K této kapitola bych vám chtěla říct /napsat/, že se to hodí číst pomalu. Teda, když jsem si to po sobě četla, tak jsem si to musela přečíst několikrát. Takže vážně doporučuji číst pomaleji...

Příjemné čtení... :)

Na místo, kde budeme plnit svůj úkol v turnaji tří kouzelnických škol...

***/Z pohledu Siriuse:/

Celé odpoledne jsem musel být zavřený ve stanu. Byli jsme zavřeni do jakoby takových karantén. Nikdo za námi nesměl chodit a natož se s námi bavit. Jenom za mnou vždy po půl hodině přišla buď Poppy nebo McGonagalová. Občas za mnou přišel i Brumbál, ale ten mi nikdy nic neříkal. Nakoukl jenom přes plátýnko a pak hned odešel...

Až jsem si myslel, že bude snad půlnoc za mnou přišla McGonagalová a vzala mně její roztřesenou rukou za paži. Nic mi neříkala, jen mně někam vedla. Měli to vše připravené tak, abych neviděl okolí. Celou dobu jsme procházeli stanem- a že to nebyla chvíle... Najednou jsme se ale ocitli ve velké místnosti. Už tam byla i Clare a Igor se svými učiteli...

"Nebojte se, šampioni, byli jste vybráni z celých škol! Jste ti nejlepší, kteří studují na vašich školách!" podporuje nás nějaký chlap, kterého jsem v životě neviděl. Jeho větami se mi ale jenom rozklepou kolena...

"Takže, drazí šampioni. Konečně jste se dočkali! Nejprve vás seznámím s pravidly a poté okamžitě půjdete na to.

Právě se nacházíme v 1. třetině Zapovězeného lesa. Váš úkol je celkem jednoduchý- dostat se k nějakému lidskému tvorovi, vzít ho nějak a vrátit se zpátky. Jenže to by bylo až moc jednoduché. Po cestě se nacházejí různé úkoly. Nebo spíše překážky, ano, to je lepší výraz. Nesmíte se jimi nechat zlákat nebo se nechat zaleknout. Aby jste se neztratili, můžete použít kouzlo, abyste věděli kudy jste šli. Jenže při tomto úkolu se také můžete bojovat mezi sebou v kouzelnickém souboji, takže by ta cestička měla i nějaké nevýhody... Prostě se musíte všemu ubránit a přinést s sebou někoho. V tomto úkolu je povolená jedině hůlka. Nesmí se ani kouzlem přivolat koště. Také se nesmí používat samozřejmě kletby, které se nepromíjejí a podobně. Kdyby se vám přece jen něco stalo, tak vypusttě jakékoli jiskry z hůlky. Máte nějaké otázky?" dopověděl Brumbál pravidla.

Byl jsem z toho i nervozní, ale i zároveň v pohodě, protože v lese jsem jako doma a všechno tady znám. Jenom ty překážky...

"Jestli tedy se nechcete na něco zeptat poté můžeme startovat. Ano, to jsem vám zapomněl říct- začínáte současně, ale to vám asi došlo...

Tudíš, pojďme na to, šampioni!" Na povel si mně zase vzala za ruku McGonagalová, která stála celou dobu za mnou, a táhla mně dopředu. To jsem ale neřešil, že mně za sebou doslova táhne, byl jsem rád, že se mi přestaly klepat kolena a ruce. Clare na tom byla podobně a Igor šel sebevědomně. Nechápu ho...

Vyšli jsme ze stanu a k mému překvapení byla obrovská tma. Ve stanech bylo na každěm kroku jedno světlo, tak to vypadalo, že je ještě den a mně připadalo jen čekání strašně dlouhé. Jak se tak ukázalo, tak jsem nakonec se svým tipem, že může být tak půlnoc uspěl. Před startem nám oznámili čas- 23:59...

"Soutěžící půjdou na konec Zapovězeného lesa, tam vyzvednou člověka a vrátí se zpět. Prosím, šampioni, postavte se před startovní čáru a připravte se. Startujeme za 30 sekund." říkal nám ten tlusťoch. Odešel jsem tedy od ředitelky mojí koleje a připravil se. Vyndal jsem si hůlku a dal si na hlavu kapuci od mikiny 'přes hlavu'. Znovu jsem se snažil ovládnout své ruce a kolena, ale nešlo to.