Když se jednoho dne dostavil zase do kavárny, kde Gabriel pracoval a viděl to, jak se na něho jeho kolega v práci tiskne. Naštvaně bouchl pěstí do stolu, čímž na sebe upozornil a odešel. Jeho krok se rychle rychlil, až se přetvořil na běh. Nedokázal se na to koukat...nechtěl to vidět. Už nikdy. Nesnášel to, když trávil Gabriel čas s někým jiným než on, přestože on mu mnoho příležitostí nedával.
"H-Hej! Pane zapomněl jste zaplatit!"
"P-postarám se o to..!" Vyjekl Gabriel a běžel za mladým podnikatelem. Podařilo se mu ho zastavit.
"C-co se stalo?? Prosím, neutíkejte..! Prosím..." Vyjekl a udýcháně sklopil hlavu.
"Žárlil jste snad...?" Zvedne k němu hlavu, když si to uvědomí a nevědomky vytvoří úsměv. Byl šťastný. Jelikož...znamená to že mu na něm záleží ? Musí to tak být. Gabriela to hřálo u srdce.
"N-nežárlím! N-na co bych měl žárlit, ty hňupe...! Na to jak se kolem tebe motá, přestože mu do tebe nic není? Přestože....patříš někomu jinému..? Ne. Proč bych měl žárlit...? Nemám na co..." Je až smutné, jak moc se to snaží zakrýt. Jeho tváře jsou rudé a jeho dech těžký. Oba znají pravdu. Není cesty zpátky.
"Já....Miluju vás...miloval jsem vás od našeho prvního setkání, od prvního momentu co jsem vás spatřil. Vzhlížím k vám! Miluju vás, hrozně moc vás miluju, víc než sám sebe...prosím, nechte mne se o vás postarat.." Řekne Gabriel a natiskne se na něho. Hlavu mu zabořil do hrudi a objal kolem pasu. Mladému podnikateli připadalo, že i snad brečel.
"....T-tady ne, ty pako..."
ČTEŠ
Srdce z kamene ✓
General FictionCo když se mladý a egoistický podnikatel jednoho úspěšného podniku zamiluju do kluka, který pracuje naproti jeho firmě a to právě v kavárně, kam tak rád chodívá.... Je schopen i přes svou povahu plné egoismu, arogance a hněvu, ale také bolesti a smu...
