Byli v domě mladého podnikatele. Tělo na tělo. Rty na rty. Byli slyšet jen vzdechy a těžké dýchání.
"Miluji vás, miluju..moc vás miluju..." opakoval Gabriel pořád dokola, chtěl si tím vynahradit to, jak moc se mu předtím bál mu to říct. Chtěl tím vynahradit ten čas a okamžiky, kdy mu to neřekl a tajně si přál, aby mu to řekl taky. Ale nechtěl na něho tlačit, stačilo mu cítit jeho dotyk a chladné ruce na jeho zádech. Stačilo mu cítit jeho horký dech a vdechovat jeho vůni. Nemohl být šťastnější.
Leželi nazí vedle sebe a navzájem zkoumali rysy jejich tváří. Hleděli si navzájem do očí. Ani jeden nic neříkal, nebylo to ani potřeba.
Vše co potřebovali vědět a znát už věděli. Vše mělo být tak, jak má být.
ČTEŠ
Srdce z kamene ✓
Narrativa generaleCo když se mladý a egoistický podnikatel jednoho úspěšného podniku zamiluju do kluka, který pracuje naproti jeho firmě a to právě v kavárně, kam tak rád chodívá.... Je schopen i přes svou povahu plné egoismu, arogance a hněvu, ale také bolesti a smu...
