Srdce z kamene ✓

.2.

Nikdy nechápal lidi, kteří se chovali vždy mile a z jejich aury vyzařovalo čirá radost a jednoduchá bezstarost.

Například, když se jako obvykle stavil ve své pauze na oběd do kavárny, která byla ihned naproti jeho firmě. Dozvěděl se zde podněkud nepříjemnou zprávu.

Neměl rád změny, byl zvyklý na svůj pořádek a organizaci. Rád trávil svůj čas na místech, které dobře znal. Proto taky nerad cestoval a pokaždé, když by měl správně jéct na služební cestu, se vymluvil na bolesti hlavy, horečku či nesnesitelné bolesti břicha.

Číšník, na kterého byl tak zvyklý, přijal nabídku v jedné restauraci, která sídlila na kraji města a navíc v 'chudší' čtvrti.

A to pro něho bylo zcela nepřípustné. Nebude přeci ve stejné budově s těmi krysami, co nikdy nic nedokázali a na jediné, co se zmůžou je pomlouvání a nadávání na lidi, jako je on je sám.
Místo číšníka, na kterého si tolik zvykl, se před ním objevil nějaký mladý kluk.

Musel mezi nimi být rozdíl věku alespoň deset let. Moc se mu nelíbilo, že jeho objednávku bude doručovat nějaké dítě, ale přesto si ledovým hlasem objednal černou kávu, bez cukru a francouský sendvič 'pan bagnat.'

Zlozvyky považoval za samozřejmost. Nikdy nevyzkoušel něco nového. Už jako malý si rád četl v rohu svého...tedy v rohu pokoje, který musel sdílet se svým starším a zároveň druhým nejmladším bratrem.

Náš mladý podnikatel se totiž narodil jako poslední potomek rodiny 'Airdelunových.'

Jeho srdce bylo jako ledová skála. Opět se k tomu dostáváme, jelikož celý tento příběh je a bude jen o tom, jak se mu kvůli jedné 'tupé maličkosti' změnil celý život.

A té 'tupé maličkosti' se přezdívalo Gabriel.