.4.

96 10 0
                                    

Vše probíhalo jako každý den. Náš mladý podnikatel se pyšnil svými penězi za svým stolem.

Každý, kdo ho ale skutečně znal, věděl, že se za ním spíše schovával.

Jeho hubená, ale vysoká postava mu na jeho povaze jen přilepšovala. Vypadal prostě už jen od pohledu jako zlý člověk.

Vždy byl oblečen do černého. Měl dvě tváře, které používal. Svůj chladný a zastrašující pohled a nebo úšklebek, ze kterého jen arogance přímo vyzařovala.

Taky s tím poukázal na svou mezeru mezi zuby, 'kde by se dalo lecos zaparkovat.'

Jako obvykle se při polední pauze zastavil v kavárně naproti a objednal si svou černou kávu a sendvič.

Snažil se zvyknout na přítomnost toho mladíka. Vždy si sedal dál od těch lepších stolů, jelikož tam se to vždy hemžilo lidmi. Nikomu z nich svou pozornost nikdy nevěnoval.

Komu ale svou pozornost věnovat musel, byl Gabriel. Stal se tím, kdo ho zde pokaždé obsluhoval, jakožto dělal ten číšník, na které byl on tak zvyklý.

Nesnášel změny. Ale přesto se s tím dokázal smířit. A za nedlouho si Gabriela oblíbil, ačkoliv by to nikdy nahlas nepřiznal.

I Gabriel si z nějakého důvodu tohoto protivného muže s chladným přístupem a kamenou tváří oblíbil.

Netušil však, že i jeho srdce je jaksi z kamene.

Srdce z kamene ✓ Kde žijí příběhy. Začni objevovat