Opět se vracíme ke Gabrieli a k jeho mozečku, který jaksi nechápal, že bezejmenný muž nemá zájem si s ním povídat.
Nebo se dokonce stát jeho přítelem, ale to on jednoduše nechápal.
To, že byl ignorován ho štvalo ještě víc než to, že ho dneska naschvál polil horkou kávou, když mu nesl jeho oblíbený a asi taky jediný sendvič, co jí. Očividně mu nevadilo si to, že právě přišel o dobré kafe. A užíval si jeho vyjekaného pohledu a poskakování s rukou v ruce kolem.
Rád mu působil bolest.
ČTEŠ
Srdce z kamene ✓
Художественная прозаCo když se mladý a egoistický podnikatel jednoho úspěšného podniku zamiluju do kluka, který pracuje naproti jeho firmě a to právě v kavárně, kam tak rád chodívá.... Je schopen i přes svou povahu plné egoismu, arogance a hněvu, ale také bolesti a smu...
