"Co tím myslíš?" Optal se ho Gabriel snad už po stopadesáte. Nemohl tomu uvěřit, nechtěl tomu věřit. To přece nemohla být pravda! Jak jen mohl říkat takováhle slova ?
"Jak řikám...pro oba to tak bude lepší....nehodíme se k sobě.." zopakuje opět zabručeně mladý podnikatel a na Gabriela se ani nepodívá. Cítil by se poté snad i provinile. A to on cítit nechtěl. Lidé se přece rozcházejí každý den. Co je na tom tak hrozného...proč to musí brát takhle...
"Pro oba ? Opravdu si myslíš, že pro mě to tak bude lepší ?!.... Ale...ale já tě miluju! Tohle mi nemůžeš udělat...prosím, prosím...miluju tě víc než kohokoliv jiného.. miluju tě víc než sám sebe! Co jsem udělal špatně? Prosím, řekni mi to! A já to napravím, dám ti prostor, udělám cokoliv...jen to Prosím nedělej..nemůžeš mi to udělat! Já bez tebe umřu!" Klečel bezmocný na kolenou, slzy nechával stékat po tváři a dopadat na studenou podlahu. Hlavu měl lehce zakloňenou a sledoval nad sebou jeho, toho muže...kterého tak miloval a toho muže, co mu zlomil srdce na tisíc kousků a to né jenom jednou jedinkrát.
"Prostě tě už nepotřebuju, tak to prosím pochop! Nech mě už sakra napokoji. Nemiluju tě, slyšíš?? Nikdy jsem tě nemiloval, Gabrieli. Jsi k ničemu a mě jen ničíš život."
"Jestliže nemám žít kvůli tobě, tak pro koho mám ? Řekni, pro koho ?! Žiju jen pro tebe! Jsi můj život..." Jeho hlas se třásl, byl jiný než kdy si mladý podnikatel pamatoval. Byl ledový, stejně jako ten jeho.
"Tak si třeba umři."
Jeho kamenná schránka nebyla už jen schránkou. Celé jeho srdce bylo z kamene. Spadl do temnot zla a nejhorší na tom je...myslím, že se mu tam i líbilo.
ČTEŠ
Srdce z kamene ✓
Fiksi UmumCo když se mladý a egoistický podnikatel jednoho úspěšného podniku zamiluju do kluka, který pracuje naproti jeho firmě a to právě v kavárně, kam tak rád chodívá.... Je schopen i přes svou povahu plné egoismu, arogance a hněvu, ale také bolesti a smu...
