|•Plaché koťátko•| TodoDeku ✓

1.Kapitola

Pohled Dekua

Byl jsem u pánička, ale ten mi včera zemřel. Teď jsem vyhozený na ulici v krabici. Občas mi tu lidi hodí nějaký rohlík nebo flašku s trochou vody, ale jinak nic moc. Je mi zima a mám hlad. Půjdu se projít. Vstal jsem z krabice a šel pomalu po chodníku. Byla mi zima. Do někoho jsem narazil a ten se zastavil. Chytil mě pod krkem a přitáhnul si mě k sobě zádama. Přiložil k mé hlavě pistoli. Já polkl na sucho a vrtěl jsem se. Ouška jsem měl dole a bál jsem se. „Pusť tu zbraň" řekl kluk předemnou. „O-omlouvám se pane Todoroki" pustil mě a rychle běžel pryč. Já si lehnul na zem a stočil jsem se do klubíčka protože jsem se bál. Ten kluk mě zvednul a postavil. Hodil okolo mě kabát abych se zahřál. "Utíkej domů, takhle pozdě večer by si neměl být venku" řekl a odešel. Já tam ještě tak dobrých 5 minut stál a přemýšlel jsem co se vlastně teď stalo. „Já ani žádný domov nemám.." povzdechl jsem si a vydal se zpátky ke krabici. Lehnul jsem si a zahrabal jsem se do té bundy. Byla cítit voňavkou. Pěkně to vonělo. Jak tak jsem přemýšlel tak jsem usnul. Ráno mě vzbudil křik. „Pane policisto! Tadyta prašivá kočka ukradla mému příteli tento kabát! To je hrůza! Musíte něco udělat!" křičela na mě nějaká paní a já ji jenom nevědomky co se děje sledoval. „Ano, potrestám ho. Takovéhle stvoření by tu neměly ani být!" křikl serval ze mě kabát a plyvl  na mě. Já jenom natáhl tu ruku k tomu kabátu. On mě kopl do břicha a já se schoulil do klubíčka. „Nebudeš se bránit coo?!" vytáhl mě za ucho a opřel o zeď. Chytil mi ruky abych se nemohl hýbat. Druhou rukou vytáhl nůž a opřel mě o zeď tak, aby mohl používat i tu druhou ruku. Chytil mi ouško a k němu přibližoval nůž. „N-ne pros- AGGGH!" zařval jsem když mi do hodně velké hloubky rozřezal ouško. Začala se valit krev a on mě pustil. Já jenom spadl na zem a začal brečet. On mě začal mlátit a kopat do břicha. Z pusy mi začalo vytékat hodně krve. Z vyčerpání jsem moc nevnímal okolí. Pak jsem si všimnul, že ten chlap s tou paní odešel. Já se pokusil vstanout, ale marně. Při každé zkoušce mě všechno zabolelo a já spadl zpátky. Viděl jsem toho pána co mi včera dal ten kabát. Musím za ním jít a omluvit se mu za ten kabát. Klidně si i vydělám peníze abych mu to vrátil. Opíráním o zeď jsem vstal a dokulhal jsem k němu. Poté jsem mu zaťukal na rameno. „P-pane já se omlouvám ten kabát mi vzali. P-prej, že jsem ho někomu ukradl. M-moc se omlouvám." spustili se mi slzy. On jen nevěřícně koukal a pak ke mě natáhnul ruku já se však začal vracet zpátky ke krabici. „P-promiňte neubližujte mi.." brečel jsem a vlezl si do krabice. Tam jsem se zamotal do klubíčka a brečel jsem. On mě mě přišel. „Shh...já ti ublížit nechci...spíš by mě zajímalo co to máš za rány mladý hochu" řekl a já se na něho podíval. „Ja jsem jenom spadl a p-pořezal se sklem" řekl jsem. On mě vyndal z krabice a někam mě nesl. „P-položte mě" řekl jsem vyděšeně. „Jdeme ke mě...tam ti to ošetřím a uvidíme co dál." měl neutrální výraz a šel. Nic jiného mi nezbývalo.

Ahojky Brokoličky :3 slíbená část je tady :3 přemýšlela jsem, že bych možná vydala dneska ještě jednu, ale to už je jedině na vás💞 Mějte se dobře

Sayonara~