Kouknul jsem se vedle sebe. Byla tam louže krve smíchaná se zvratkama. Ne že mi teče krev z nohy, ale i z nosu. Otočil jsem se zpátky, ale nebyl tam Kirishima.
„Himiko Toga.." zalapal jsem po dechu. Hned mi to mělo být jasné. ( Viz. Foto Togy)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Konečně!" začal poskakovat na místě.
Když tu je Toga. Musí tu být i liga padouchů. Snažil jsem se to dostat z hlavy dokud modrovlasý chlapec nevykopl dveře.
„Tomura Shigakari" zavrčel jsem a vyzvracel další nálož. Škodolibě se usmíval. Tohle je špatný. Spoutali mi ruce a Shigakari si mě přehodil přes rameno. Vrtěl jsem se, ale čím více jsem se vrtěl, tím více jsem toho vyzvracel. Musela to udělat ta látka v té injekční stříkačce. Šli jsme. Shigakari semnou přes rameno. Ještě Dabi, Toga a Kurogiri. Nevím proč se jednoduše nedostali do svého obydlí jednoduše přes Kurogiriho. Bylo mi strašně špatně. Co 2 minuty jsem zvracel a byl jsem vyčerpaný. Fakt už ani nevím co jsem zvracel. Jídlo už to být nemohlo za žádnou cenu. Zastavili se a Dabi si dal ukazováček před pusu. Stačil jsem to vnímat. Shigakari mě dal do náručí Togy. Nevím co se dělo. Z ničeho nic z lesů na nás vyběhli profesionální hrdinové. Mezi nimi i Todoroki a Bakugo. Ano byl tam Todoroki. Ale už jsem nemohl reagovat. Bojovali.
„Už se nemůžu udržet!" zapištěla Toga a zapíchla do mě jakousi jehlu. Vysávala mi krev. Využila toho, že se nemůžu hýbat. Ne takhle umřít nemůžu. Takhle. Prostě.
„NE!" vyskočil jsem z jejího náručí a ta jehla se ze mě vytáhla. Teď jsem neřešil zvratky.
„Detroit smash!" bouchnul jsem do země mezi padouchy a hrdiny. Hrdiny jsem začal sbírat a odnášet do bezpečné zóny. Padouchy spoutal a Kurogiriho spoutal víc, aby nemohl použít teleportaci. Pak už jen zatmění. Víc si nepamatuju.
-FLASHBACK-
„Tati! Pwestaň být maminku!" řval jsem na otce který s mamkou třískal o a mlátil ji. Plakal jsem.
„Já ti říkám, drž hubu!" zařval na mě a odkopnul mě. Nemůžu to nechat jen tak.
„Smash!" dal jsem mu pořádný útok. Odletěl do kouta. Rychle jsem doběhnul k mamince.
„M-mami jsi v poř-"
„Izuku!" zařvala. Než jsem se stačil ohlédnout, táta mě praštil vázou přes hlavu a hodil si mě přes rameno. Šel do sklepa a hodil mě na zem. Plyvnul na mě. Ten den mě znásilnil. Slyšel jsem na vrchu křik. Ale moc jsem to nevnímal. Spíš jsem vnímal bolest mého zadku a teplou krev co mi z tama vytékala. Bylo mi 7...
Áhoj, další kapitola na světě 😏 trochu dramatická :'> chudák Izu :( bude to mít ještě těžké. Ta toga ta letí z okna. Takhle ubližovat mojemu miláčkovi:< a jeho taťka? Ani se neptejte co s ním bude :) No tak snad se vám kapitola líbila! Ach 🥺 vy jste ty 2k opravdu dali 🥺 já to nechápu, to vás ten příběh opravdu tak zaujal? 🥺 Jestli ano, tak jsem moc ráda! 🥺 A jak jsem slíbila, co nejdřív vydám první kapitolu na ship KiriDeku 🥺 Děkuji moc! Mějte se krásně! Sayonara |•Vaše Brokolička 🥦💞•|~
