|•Plaché koťátko•| TodoDeku ✓

12.kapitola

Pohled Dekua

Necítil jsem se dobře. Pot mi začal štěkat po čele. Přitáhnul mě abych si sednul na postel. Koukal jsem se jinam. Hlavně ne na něho.

„Deku, buď v klidu. Hele my už půjdem" řekl a vstal.

„Um dobře když chcete" Mina jen pokrčila rameny.

Posbírali jsme si věci, rozloučili se a odešli. Po cestě jsme byli oba ticho. V tajemné čtvrti mě najednou strhl do tmavé uličky a zapřel se proti mě.

„T-Todoroki-kun" uhýbl jsem hlavou a on se na mě pořád díval tím chladným pohledem.

„Ten je můj!" řekl někdo, jehož hlas už jsem znal. Přitáhl si mě k sobě a přitisknuté mi k hlavě pistoli.

„Nech ho napokoji!" poštval po něm led, ale někdo ho zastavil. Byl jsem tak vystrašený, že jsem nepoužil svůj quirk. Byla to chyba. Vzal mě s sebou.

„Tsk..takový půlený bastard mi nebude brát moji brokolici!" řval. Katsuki?! Začal jsem se vzpírat. Čím víc jsem se vzpíral tím víc mi mačkal pistoli k hlavě. Teď jsem použil svůj quirk a přesunul jsem se za něj. Zachvátila mě ohromná bolest. Zadržoval jsem slzy. Moje noha byla postřelená.

„Jak?!" zařval jsem na něho. „Lehce, znám všechny tvé pohyby Deku" koukl se na mě koutkem oka a udělal ten jeho šílený úsměv. Jak kdyby říkal: umři Deku. No jo. Ale ta bolest. Myslel jsem, že na místě upadnu. Využil jsem jeho nepozornosti a začal utíkat. Samozřejmě jsem použil quirk. „Deku!" řval Katsuki. Utíkal jsem co nejrychleji jsem mohl. Se slzám v očích, ale i tak. Todoroki tam měl a nimi nevyřízené účty. Všechny jsem hned srazil a přitom vzal Todorokiho za ruku. Běžel jsem.

Doběhl jsem k nemocnici a tam jsem se vysíleně svalil k zemi. Pomohl mi na nohy. Ani se neptal. V nemocnici jsem se posadil na lůžko. Kulka mi naštěstí nezůstala v těle. Ošetřili mi to a zavázali.

„Promiň Deku...nechtěl jsem" jenom jsem nad tím mavnul rukou.

Pomalu jsme šli domů. Drželi jsme se za ruce. Nevadilo mi to.

„Deku to by si měl vidět" Todoroki koukal do jedné uličky. Byli tam výbuchy. Řekl bych, že Kacchan dělal nepořádky.

„Todroki zůstaň tady! Evakuju lidi a donesu ti je sem. Pak se vypořádání s Kacchanem!" řekl jsem a rozběhl jsem se zachránit všechny lidi. Pomalu jsem je všechny zachránil a donesl k Todorokimu. Doběhl jsem ke Kacchanovi a postavil jsem se, tak abych viděl přesně do očí. Vlasy se mi načepýřily a úplně jsem celý zářil. Rozběhl jsem se ke Kacchanovi a ten udělal totéž. Vznikl obrovský výbuch. Pomalu se odkrýval celý dým. Já jsem to ustal zastaveny o třetí barák. Ale Katsuki proletěl sedmi barákama. Neustále to a spadnul. Ani se nepohnul. Dobehnul jsem k Todorokimu a zastavil se u nich se zavrávoráním. Podržel mě. Jen jsem pokývnutím poděkoval.

„MILUJEME TĚ HRDINO ČÍSLO JEDNA!!" vykřikly všechny 4 holky co tam byli. Vystrašil jsem se. Todoroki se nechápavě podíval.

„Hrdina číslo jedna?" pozvednul obočí.

Ahojte :33 pardon, že kapitola vyšla takhle pozdě, ale konečně jsem bez úkolů ano vím mají to tak všichni. Chtěla bych vám oznámit, že dneska vyjde nová knížka na ship KiriDeku. Přáli jste si to. Sice bude bez kapitol, protože jsem unavená, ale zítra vyjde aspoň jedna. Pro fanoušky udělám to co si přejí. V budoucnosti vyjde i knížka na ship BakuDeku. To jste si taky přály. Vy jste šílení! Skoro 1000 přečtení mého příběhu! Děkuji vám moc. Dává mi to nadějí pro někoho psát! Miluju vás! Opravdu moc! Díky, že jste tu semnou

Sayonara |•Vaše Brokolička🥦💞•|~