|•Plaché koťátko•| TodoDeku ✓

22.kapitola

Pohled Todorokiho

Hodil jsem přes sebe kabát, vzal jsem klíče a mobil. Běžel jsem ke dveřím a cestou jsem se koukl na hodinky.

„9:14...fotka byla vydána před 20 minutama? Může tam furt sedět? Běžel jsem co nejvíc. Prosím ať to je Zuzu. Zastavil jsem se uprostřed přechodu.

„On je, ale mrtvý.." stál jsem a nevšiml jsem si přijíždějícího auta.

„Pozor!!" Zařval někdo běžící ke mě a přesunul mě jen tak tak na chodník. Kouknul jsem se vedle sebe a ležel vedle mě kluk se zelenou energií kolem sebe. Měl stejnou mikinu jako ten kluk na obrázku. Musel jsem se ujistit. Strhl jsem mu kapuci.

„Z-Zuzu...!" natáhl jsem mu ruku k tváři a než jsem se jí stačil dotknout, tak se mi vrhl do náručí. Obejmul jsem ho.

„Už mě nikdy nepouštěj jasný?!" zařval na mě a já měl pomalu celý rukáv mokrý.

„Neboj, už nikdy" vzal jsem jeho tváře do mých rukou. Je tak roztomiloučký když se červená. Políbil jsem ho. Má tak jemné a slaďoučké rtíky. Poté jsme dokonce dne byli na dobrém jídle, na kávě a užili jsme si celkově ten den. Vysvětlil mi proč jakoby vlastně umřel nebo tak. Všechno mi vysvětlil. Večer jsme si dali spršku a koukli se na film.

„Miluju tě Zuzu.." řekl jsem té malé Brokoličce.

„J-já tebe" červenal se a já mu dal pusinku na nosík.

*O 7 let později*

Pohled Dekua

Shoto mě před čtyřmi roky požádal o ruku. Adoptovali jsme si dítě jménem Izumi. Je to holčička. Plánujeme si adoptovat ještě druhé. Ještě pejska a kočičku a nevím co ještě. Nakonec to vše dopadlo dobře. A furt si můžu užívat svého místa. Hrdina číslo JEDNA.

KONEC

Hojky. Tady je teda poslední kapitola :D Snad se vám příběh líbil! Myslím, že ten příběh byl docela vydařený. Děkuji moc za ohlasy a za všechno. Budou i další příběhy;) nenechám vás tu.
Mějte se krásně a skládejte básně

Sayonara |•Vaše Brokolička 🥦💚•|~