|•Plaché koťátko•| TodoDeku ✓

13.kapitola

Pohled Dekua

Koktal jsem nebyl jsem schopný vydat slůvko. Koukal na mě z prvu překvapeným a zároveň naštvaným pohledem, ale teď to bylo něco jako znechucení a chuť toho člověka zabít. Ano, tím člověkem myslím mě. Neudržel jsem se a začaly mi kapat slzy. Bez váhání jsem se otočil a běžel pryč. Aktivoval jsem svůj quirk abych byl rychlejší. Neotáčel jsem se. Prostě. Jen. Běžel. V tu chvíli mi bylo všechno jedno. Nevím, proč jsem se rozbrečel, ale ten jeho pohled...

~FLASHBACK~
Křičel jsem. Ta bolest byla neústupná. Otec mě mlátil jak nikdy předtím a matka ležela v koutě s modřinama. Křičel jsem, ale nikdo mě neslyšel. Táta nás týral. Každý. Jeden. Den.
~END OF FLASHBACK~

Doběhl jsem do své skrýše. Přemýšlel jsem. O všem. O otcovi. O matce. Ale za boha se mi nepodařilo vybavit jak maminka vypadala. Všechny vzpomínky...jako by zakrýval jeden tlustý šedý mrak. Přemýšlel jsem. Neměl jsem úplně dobrou náladu.

„Co ty tu?"

Utřel jsem si slzy a kouknul se před sebe. „K-kirishima-kun" vyjekl jsem.

Pousmál se a přišel ke mě. Položil si mě na klín a konejšil mě. Ani se neptal co se děje, prostě mě chtěl utěšit. Hladil mě po hlavičce. Usínal jsem. Kdo by neusnul. Víčka mi spadly. Propadal jsem se do hlubokých temných nočních můr.

„Nech-!" vzbudil jsem se. Byl jsem v neznámé místnosti. Něčí pokoj. Byl jsem celý spocený a rozdýchával jsem ten nápor. Vtrhl do pokoje Kirishima.

„Jseš v pořádku Izu?!" vypadal ustaraně. Kývnul jsem, ačkoliv jsem úplně v pořádku nebyl. Přišel ke mě a obejmul mě. Udělal jsem totéž.

„Napsal si Todrokimu?.." zeptal jsem se a on mě přestal hladit po zádech.

„No Izu víš...psal a řekl jsem, že si byl neklidný jestli tě k němu mám dovézt jenže....on řekl, že si tě mám klidně nechat..."

Ahojte :((( pardon za odstup. A to KURŇA DLOUHÝ ODSTUP. Měsíc. Ano měsíc. Hráblo mi. Ale už jsem ok, takže by kapitoly MĚLY vycházet zas normálně. Opakuju. MĚLY BY. Normálně já jsem tu tak dlouho nebyla normálně. Vy. Jste. Šílení!! Co jsem odcházela, tak na mém prvním příběhu bylo 1k shlédnutí a tady tak 800. Ale teď?! Tady 1,8k. Chápete?! 1,8k! Zlatíčka, vy jste šílení! Na prvním příběhu. 1,63k. Jak?! Jejda já vám opravdu moc děkuju! Snad se vám kapitoly líbí! Snad jste tu zůstaly furt mojimi věrnými fanoušky a budu se na vás těšit u další kapitoly.

Sayonara |•Vaše Brokolička 🥦💞•|~