|•Plaché koťátko•| TodoDeku ✓

20.Kapitola

Ahoj zlatíčka, na začátek bych vás chtěla o něco poprosit nebo vás spíš k něčemu dobrému přivést. Jestli máte rádi anime a rádi by jste se dozvěděli něco nového tak jste na správném místě. Jestli máte instagram, tak můžete vědět o anime víc. Na Instagramu jsou holčiny, které učí o anime. Na hodinách se nejen učíte, ale je tam i sranda a většinu času se dusíme pomerančem:D Nějaké malé informace:

Mít IG (Instagram)
Do 13 let ( samozdřejmě může vám být i víc, stačí to s něma nějak vyřešit)

To jsou takové základní informace
Ostatní informace jsou na jejich účtu
Tady máte jméno

animeschoolcz

Támhle je jejich jméno. Byla bych ráda kdyby jste se připojili. Holčiny se snaží, ale moc lidí tam nemají :((
Konec zdržování a můžeme se vrhnout na příběh! >:3

Pohled Todorokiho

2 dny potom, co měl Deku pohřeb... nemohu v noci spát. Přátelé mě utěšují, ale marně. Už není nejlepší hrdina...ale pro mě bude vždycky. Obětoval se. Ani jediné slovo jsem mu nestačil říct. Pořád slyším jeho hlas. Pořád...POŘÁD!

„Miluju tě Deku..." přejedu prstama po fotce kterou mi dala Dekuova máma. Rozbrečím se. Nejsem typ který brečí, ale musím se přes to dostat. Zalehnu a snažím se na něho nemyslet. Bohužel to nejde. Do školy nechodím. Spíš do noci hraju hry nebo čtu mangy. Slyším hlas Dekua pořád dokola se mi opakuje jeho sladký hlásek v hlavě. Kéž by tu semnou pořád byl...kéžby...

„Zlato vstávej! Něco zlého se ti zdá! Vstávej!" křičel na mě roztomilý hlásek. Vzbudil jsem se.

„I-Izuku?" Začal jsem mu šahat po obličeji a on se začal smát.

„Pooojď musíme děti odvézt do školy." Zarazil jsem se.

„Děti? Čí děti?" Byl jsem zmatený.

„Jejda copak ti dneska je. No přece naše děti ty ťunťo" vstal a šel pryč. Takže jenom sen. Rozběhl jsem se za ním a zezadu ho objal a políbil jsem ho. Usmál se a uchechtl.

„Izumi, Kacchane pojďte jdeme do školy" volal a já se cítil jako v ráji.
Byl jsem šťastný

„Tatiiiiiii!" rozběhla se na mě malá holčička a převalila mě. Měla zelené vlásky, pihy a barvu mojich očí.

„Copak zlatíčko?" pousmál jsem se.

„Koho si tu držel a komu si tu dával pusu? Přestaň si představovat tátu! Je mrtvý!" řvala po mě. Zmocnil se mě stres a Izuka kterého jsem viděl se rozpadl na prach.

„Ne....NEEEE!!!" propadl jsem se a škubl jsem sebou. Zbudil jsem se. Ale teď už v realitě.

„Jenom sen...kurva!" kopl jsem do zdi. Řekl jsem si, že si zajdu na malou procházku. Vzal jsem si mangu, kabát, klíče, mobil a šel jsem do parku. Tam jsem si sedl na lavičku a chvíli pozoroval listy.

„Co ty tu tak sám?" zase ten hlas zase ho slyším...

„Ach ta představivost...jdu číst" hlas už jsem neslyšel a četl jsem si.

„Zajímavý příběh" řekl někdo kdo mi dýchal na krk a já trochu zvednul pohled. Zvednul jsem pohled jenom na plochu lavičky. Někdo vedle mě seděl. I-Izuku?!

Ahojky:(( omlouvám se za velkou pauzu, ale teď to je ještě horší než předtím. Úkoly pak mám ještě soutěž někde, takže to je teďka špatný, ale budu se snažit vydávat dobře. Děkuji moc za shlédnutí, srdíčka a komentáře. Povzbuzuje mě to. Mějte se krásně a skládejte básně.

Sayonara |•Vaše Brokolička 🥦💞•|~