|•Plaché koťátko•| TodoDeku ✓

4.kapitola

Pohled Todorokiho

Přišel jsem k tomu blíž. „Uff.." oddechl jsem si. „Je to jenom zabitý vlk...počkat..." koukl jsem se okolo a na každém rohu bylo mrtvé zvíře v síti. „Kurva pytláci! Jestli je tady ten kluk tak to nepřežije!!!" začal jsem běhat po lese a hledat ho. Proběhl jsem snad celý les. Ale ještě na jednom jsem nebyl. Rozběhl jsem se tam. „Ale ne..." řekl jsem. Viděl jsem na zemi nohy a u toho ocas. A druhé lidské nohy?..Přišel jsem k tomu blíž a ležel tam ten kluk. Vedle něho ležel pytlák a měl nůž zařazeny ve hrudi?...on se ubránil?!..odvalil jsem toho pytláka na bok a koukl jsem se na toho kluka. Spal? Zkusil jsem s ním zatřást. Nic. Vzal jsem ho na záda a šel do nemocnice. „Proč má obvaz na noze?" řekl jsem si sám pro sebe. Posadil jsem ho na lavičku a oddělal ten obvaz. „Ty vole..." měl nohu zkrz na zkrz probodlou a všude hnis. Asi se mu do toho dostala infekce!..hned jsem ho chňapl a utíkal do nejbližší nemocnice. Tam jsem ho předal doktorům a jenom jsem čekal. „Sire Todoroki" přišla ke mě sestra a uklonila se. „Jak je na tom?" zeptal jsem se. „Jeho tělo už minimálně týden bojuje s infekcí. Nasadili jsme mu antibiotika. Musí být v domácí péči. Tady by mu to nevyhovovalo." řekla sestra. „No on asi domov nemá.." řekl jsem neutrálně. Ona se na mě smutně koukla. „V tom případě asi do útulku" řekla a s povzdechem se otočila k ordinaci. „Pani měl bych nabídku..mohl bych si ho vzít k sobě" řekl jsem a usmál jsem se na ni. Pak už mi jenom něco říkala, jak je to báječně atd. Začal pípat pokoj číslo 7. Tam je ten kluk!

Pohled Dekua

Vzbudil jsem se se strašnou bolesti hlavy a celého těla. Nepřestávalo to a bylo to hrozné. Řval jsem asi po celém prostředí. „Prosim ať to přestane" naříkal jsem. Někdo ke mě šel. Někdo v bílém plášti. Bál jsem se ho tak jsem se bránil. Škrábl jsem ho. Udělal jsem všechno proto aby se ke mě nedostal. Ale pak se mi to vymklo kontrole. Byl jsem agresivní a nedalo se to zastavit. Ten muž se ke mě přiblížil a něco mi Pichl do ruky a po chvilce už jsem byl omámený. Nic jsem nemohl dělat jenom jsem poslouchal jejich hlasy. „Je to nebezpečné monstrum nemůžete si ho vzít! Takové sračky na světě být nemají!" řekl doktor. Začal jsem nevědomky brečet. Někdo někomu dal facku. „Takhle se o tak krásných stvořeních nemluví!" řekl Todoroki..Todoroki?! On je tu taky?... „T-Todoroki?.." řekl jsem chraptivim a unaveným hlasem. Proběhl ke mě a sedl si. „Promin, že jsem dopustil aby se ti tohle stalo...a to co řekl ten šmejd. Toho bude litovat. Celá jeho nemocnice." byl naštvaný a ruky měl v pěstech. „Mel pravdu..." sklopil jsem ouška a koukal se na své nohy. Vzal mě za bradu a řekl: „Tak hele poslouchej. Ty si krásná věc ty kluků jedna ušatá. Neposlouchej takové lidi. Neví o co přichází" usmál se a pohladil mě. Já se pousmál. Je mi u něj dobře. Cítím se v bezpečí..aspoň tady.

Ahojky Brokoličky :3 tady je další příběh. Zítra nebude kapitola tak dneska vydám dvě nebo tři :( nebudu aktivní od dneška 17:00 do zítra asi okolo 20:00 pardon! Miluju vás!
Sayonara~