Magic of social networks •|| Larry Stylinson PROBÍHÁ KOREKCE

17. Home

Loui's pov
Je něco kolem jedenácté hodiny večerní a já s Harrym sedíme na letišti a čekáme, než vyhlásí náš let.

A než se nadějeme, tak slyšíme, že vyzívají lidi, které čeká let č. 4 823 aby se dostavili do letadla. Zvedli jsme se tedy a odešli. Ukázali jsme letenky a zasedli na naše místa. Seděl jsem před malým dítětem, které POŘÁD kopalo do sedadla!!! Otravné! Hodně otravné... Kadopádně přistáli jsme a DÍKY BOHU vystoupili. To dítě totiž začalo brečet a brečelo DVACET minut v kuse.... Děti mam rád, ale čeho je moc, toho je moc.
Takže jsme přistáli a na letišti jsme zjistili, že mají nějaký problém s mým pasem... Což pochopitelně nedávalo smysl, protože kdyby s tím byl nějaký závažný problém, nepustili by nás ani do Londýna, ani z Londýna. Takže jsme k tomu všemu ještě TŘI DALŠÍ PROKLETÉ HODINY čekali na to, než přijde policista, aby nás vyslechli. A jako největší perlička byla to, že z nich vylezlo, že to byl vlastně omyl. Takže my jsme celou noc strávili na letišti. Super zakončení dovolené. Ale co, hlavně že už jsme doma! V letadle jsem si vzpomněl na fotku, kterou mně a Lottie předevčerem vyfotil Harry. Je to docela momentka, ale mám ji rád a je to vzpomínka, takže jsem ji dal na instagram.

Louist91

148 926 likes
Louist91 Miss you :( <3 @lottieTomlinson

*Komentáře nejsou povoleny*

Achjo, vážně mi chybí. Ta představa, že jsem ji možná viděl naposled v životě mě ničí...

,,Lou neboj se, ještě se uvidíte"
Vyruší mě Harry, jako by mi četl myšlenky. Přijde ke mně a přitáhne si mě do medvědího objetí a následně do polibku. Ten mu oplatím, ale stejně na ni musím myslet.

,,Děkuju Harry"
Zašeptám mu do polibku a následně se od něj odtáhnu, zůstávám mu sedět zahleděný do jeho krásných zelených očí na klíně a prohrábnu mu vlasy. Je tak moc krásný....

,,Máš krásné oči"
Řeknu mu už tak po sté. Slyšel to ode mě možná milionkrát a i přes to mu to pořád říkám, protože mě krása jeho očí udivuje neustále dokola.

,,Začnu ti počítat, kolikrát denně mi to řekneš"
Zasměje se Harry a znovu si mě přitáhne do polibku. Polibek prodloužím a oba se necháváme unést.

,,Harry on už je to rok... Rok od té doby, co žiju svůj sen..."
Pronesu, když spolu ležíme v posteli.

,,Ano, je to rok. A já bych ti moc chtěl poděkovat za ten rok. Miluju tě. Moc. A.. zase mi začíná tour. Nezapomněl jsi na to, doufám.  Takže ehmmm nechtěl by jsi jezdit se mnou?"
Tuhle otázku jsem moc nečekal.

,,Já. Ano, chtěl bych, moc! Ale nevadil bych ti tam nějak?"
Zeptal jsem se protože jsem si myslel, že nechce žádné velké rozptýlení a že se chce soustředit.

,,Vadil? Proč by jsi mi měl vadit lásko?"

,,No já nevím, myslel jsem že se chceš soustředit"

,,Bez tebe se nebudu soustředit."
Řekl a věnoval mi pusu.

,,Dobře"
Věnuju mu úsměv.

,,Odjíždíme pozítří, to taky víš. Je to docela narychlo, protože abych se přiznal, zapomněl jsem, že je to už zítra. A první je Florida"
Úsměv mi oplatí a pohladí mě po vlasech.

,,Žádný problém, lásko"
Ušklíbnu se. Konverzaci na téma tour opouštíme a dál se jen válíme a nehodláme vstávat a to až do dalšího rána.

Je ráno a my si  začínáme balit věci, protože zítra odjíždíme.  Harry si balí svoje oblečení, které na něm miluju. Miluju jeho styl oblékání. To byla jedna z prvních věcí, která mě na něm tehdy v těch čtrnácti letech, kdy jsem ho začal poslouchat, zaujala.

,,Louisi? Co se s tebou děje? Jsi tu?"
Vyruší mě najednou z přemýšlení ten krásný hlas, který miluju. Až posléze si uvědomím, že jsem pět minut nehybně pozoroval Harryho.

,,Co? Nic se neděje"
Mrknu a pousměju na něj a snažím se tuhle trapnou chvilku nějak přejít. Pustil jsem se zase do balení a pevně jsem doufal, že si mě Harry přestane všímat, ale opak byl bohužel pravdou.

,,Lou co se děje? Nad čím jsi přemýšlel?"
Neodbytně se ptal. Já mu ale nechtěl odpovídat, protože je mi trapné vysvětlovat, že jsem myslel na něj a na to, jak jsem se do něj ve čtrnácti bláznivě zamiloval, aniž bych ho nějak osobně znal.

,,Hazza nic se neděje, vážně, jen jsem se zamyslel"
Díky bohu to vzdal. Stejně by ze mě nic nedostal. Usmál jsem se na něj, on mi úsměv oplatil a zavrtěl hlavou a vrátil se k balení věcí.

Když jsme všechno sbalili, někdo nám zazvonil na dveře. Byl to Jeffrey. Vzal všechny  kufry a odnesl nám je neznámo kam. K mému překvapení bylo docela brzy, takže jsme s Harrym vyrazili na večeři. Jeli jsme spolu do naší oblíbené restaurace, kde jsme si dali večeři a sklenku vína. Popovídali jsme si o tour, řekl mi co a jak se bude dít a pár dalších podrobností. Jakožto z pohledu dosavadního fanouška jsem vůbec neměl tušení, co to stojí úsilí a přece vůbec zorganizovat tour. Je to úžasný a zároveň hodně těžký, takže klobouk dolů všem zpěvákům. Ale na druhou stranu, vydělávají si tím nemalý peníze, takže zase není proč si stěžovat, že?
Pousmál jsem se nad svou myšlenkou.
Vrátili jsme se domů, asi kolem jedenácté a hned jsme zalezli do postele, protože zítra musíme vstávat v šest ráno.
To je jediná věc, kterou vážně nesnáším. VSTÁVÁNÍ. To mě vždycky může zabít!
Ale tak co už. Nemám si na co stěžovat žiju si svůj sen a tohle k němu prostě patří.

Zdravíčko! Docela nezáživná kapitola, omlouvám se! Harry s Louim se doma moc neohřáli a výráží pro změnu na tour!!
Mimochodem, příběh bude v příběhu příštích tak deseti Kapitol končit!!
Odhaduji tak 5-8 kapitol ;)  PAPA!💖💞