Magic of social networks •|| Larry Stylinson PROBÍHÁ KOREKCE

21. Finally done

~June, before last performance~
Loui's pov

Předevčírem, jsme přilétli na místo koncertu. Do Berlína. Harry se poslední dobou chová vážně divně. Jako by něco tajil. Dokonce ani nechtěl, abych mu zabalil věci ze skříně. Jako by tam něco schovával. Začínám se bát, že se mu třeba nelíbím... Že si našel někoho jiného... Třeba jsem přibral... Nebo mě nemá rád... Já nevím...
Jeho chování nejde moc dobře popsat, chová se zkrátka zvláštně. A bojím se toho. Nechtěl bych o něj přijít... Kdyby se se mnou chtěl rozejít, nezvládl bych to...
Momentálně jsem s Harrym a skupinou dalších lidí, v Berlínské O2 areně. Pořád klepe nohou a ohlíží se a..... Achjo....
,,Jdu na záchod"
Řeknu a odcházím. Nezvládám to. Mám předimenzovaný mozek... Nemůžu... Přicházím k umyvadlu s velkým zrcadlem a opláchnu si obličej studenou vodou.... Následně na sebe zůstávám hledět, v tom velkém zrcadle....
Ty jsi taková troska... Nedokážeš ani zjistit, co se děje s tvým přítelem... Trosko... Hloupá Trosko... Jsi k ničemu. Úplně.
Jak říkám, můj mozek pracuje na plné obrátky.... Momentálně je to úplně špatně...  Takhle bych pokračoval dál, kdyby na záchod nepřišel někdo další... Ten někdo byl Jeffrey.

,,Jsi v pohodě?"
Zaptá se.
,,Ano jsem v pohodě."
Odvětím a automaticky nahodím úsměv.
,,Vím že nejsi. Vidím to. Podívej, Lou. Když jsi začínal chodit s Harrym, měl jsem tě upozornit na to, že nemá čas. Je to moje chyba. Omlouvám se. Ale je to tak. Je známá celebrita, nemá na osobní život moc času. Spíš vůbec. Takže být tebou, bych to s ním ukončil."

,,Prosím? Prosil se tě někdo o to, aby jsi na mě začal mluvit?"
Nechtěl jsem být nijak arogantní a nebo agresivní, ale mluvil blbosti...

,,Jen ti chci říct, že to dřív nebo později nezvládneš a stejně se rozejdete. Tak se na to připrav"

Nevěřil jsem vlastním uším....

,,Prosím!? Jesffrey já vím, že mě nemáš rád. Nejsem idiot. Proto se taky snažím vyhýbat kontaktu s tebou. Ale tohle přeháníš... Nepleť se mezi mě a Harryho. Děkuju"

Měl jsem TAKOVÝ KOUSÍČEK od toho, abych vybuchnul a začal na něj bezmyšlenkovitě ječet. Měl jsem zatnuté pěsti, protože jinak bych se neudržel.

,,Vzpomeneš si na mě. A jen tak mezi náma, Harry má na lepšího. Má na jakoukoliv celebritu by si ukázal. Nechápu, proč se zahrabal zrovna s tebou. Nazdar"

Dořekl a odešel... TO SI DĚLÁ PRDEL!
Mám jít za Harrym a říct mu to...? Byl bych srab.... To radši ne.... A třeba by mi to Harry ani nevěřil... Přece jen, s Jeffreym se zná dýl než se mnou... A očividně mu věří. Myslím, že by spíš věřil jemu, než mně... Radši to nechám tak, jak to je...
Radši se zavřu do jedné z kabinek, opřu se zády o stěnu a zhroutím se k zemi... Z tohohle nemůžu...

Harry's pov
Dneska je jeden z nejdůležitějších dní mého života... Jsem tak nervozní!! Ani před prvním vystoupení jsem nebyl TAK PŘÍŠERNĚ nervozní...  Všechno, by mělo proběhnout dnes večer. Budeme zpívat You and I a chtěl bych toho využít... Jak? To zatím neprozradím.
Teď, stojím na své stage a zvykám si tady. Myslím, že by si měl zvyknout i Louis, aby nebyl nervozní... Nevím ale, kde je.

,, Jeffrey!? Neviděl jsi Louiho?"
Zavolám na Jeffreyho, kterého právě vidím odněkud přicházet.

,,Ne, nevím kde je"
Nevadí, řeknu si. Třeba za chvilku přijde.

Loui's pov
Nejspíš už bych měl jít zase zpátky. Co kdyby mě někdo hledal? Teda vlastně, on mě nemá kdo hledat... To nevadí, i tak už radši půjdu....
Vycházím ze dveří a.... Potkávám Harryho... Ten momentálně chyběl...

,,Lou? Pojď na stage! Musíš si tam zvyknout.''
Chytne mě za ruku a snaží se mě políbit. Nevím proč, ale jeho polibku jsem uhnul... Jako idiot... SAKRA!!

,,Jsi v pohodě Lou?"
Zeptal se a podíval se na mě docela nechápavě.

,,Promiň. Ano já... Jsem v pohodě"
Dám mu ten polibek, od kterého jsem před tím uhnul. Naštěstí začne spolupracovat a nepřestáváme.
Dokud.... Nás nevyruší Jeffrey. Klasicky... HAJZL!

,,Harry? Pojď, potřebuju tě"
Řekne a nezapomene na mě mrknout...
Hajzl.... Nemám k němu slov.
Nakonec se seberu a odejdu ven. Nevím kam, prostě jdu ven. Projít se. Mám ještě dost času, než začne koncert. Nakonec si to namířím do kavárny. Až zpětně ale zjistím, že to byla docela chyba, protože potkávám někoho, koho bych chtěl potkat snad ze všech nejmíň...

,,Jsi to ty, Louisi?"
Promluví na mě z počátku moc neznámý hlas. Až v zápětí, se mi úplně všechno vrátí... Všechny vzpomínky... Co teď...

Ahoj, omlouvám se za takhle otevřený konec kapitoly😅 Doufám, že vás to baví💕 Za pár kapitol
bude konec!💚💙