Magic of social networks •|| Larry Stylinson PROBÍHÁ KOREKCE

22. Don't talk to me please

,,Jsi to ty, Louisi?"
Promluví na mě z počátku ne moc známý hlas. Až v zápětí, se mi úplně všechno vrátí... Všechny vzpomínky... Co teď...

* ,,Tak co Louisi, co? Víš jaké to je, když ti před očima umírá kamarád!?"

,,N-nevím"
Zakoktám se.

,,Tak to poznáš. Stoupni si! Dělej ty nicko!"
Poslechl jsem... Společně jsme se přesunuli do takového starého sklepa. Vypadalo to vážně strašidelně.

,,K-kdo to je?"
Ptám se, protože už z dálky vidím při příchodu někoho téměř nehybně ležet na zemi.

,, Překvápko! Jak úžasné, co? Konečně si zažiješ jaké to je, vidět umírat vlastního kamaráda!!"

,,Rodricku já ale tehdy Stanna nezabil! Nemůžu přece za to, že nepřežil operaci!"

,,Operovala ho TVÁ teta!! Můžeš za to!"

(Fuckin logic, I'm so sorry😂)

,,Nemůžu za to... Prosím, nech Simona jít..."
Vyčerpaně a z posledních sil jsem zakřičel... To byl ale konec... Od té doby si nic nepamatuju až do chvíle, kdy se probouzím na nějakém gauči, v něčím bytě...*
////End of the flashback/////

KURVA....
Řeknu si v duchu...

,,Ahoj. Ahoj  Rodricku... Jsem to já."
Pozvednu obočí a stoupnu si.

,,V klidu, nejdu ti ublížit... Zase si sedni. Můžu k tobě? Rád bych ti všechno  vysvětlil."
Řekl a já se docela bál. Vím, co mi tehdy on s jeho partou udělali... A ne vlastně jen mně, ale i mému tehdejšímu nejpestřejšímu kamarádovi... Abych to tak nějak shrnul...
Byl jsem třináctiletý kluk, který neměl moc kámošů. Měl jsem dva. Nialla a Simona. Niall mi byl vždycky o něco blíž, ale to je teď vedlejší. Rodrick, Stann a další lidi z jeho party, byli nejvíc obávaný gang na škole... Ačkoliv jim  bylo teprve 13, dokázali udělat docela dost... Nikdo ze školy nestál o to, mít s nimi nepřátelský vztah. Já jsem jednoho dne měl tu smůlu a dostal se s ním do konfliktu... Teda ne přímo já, ale celá ta situace se mě týkala... Bylo to takhle....
Stann a Rodrick, stáli na jedné straně silnice. Já se Simonem na druhé. Stann měl najednou strašnou potřebu se za námi rozběhnout a ani vlastně nevím proč... Jestli mi chtěl dát přes hubu... Já nevím... Nevšiml si ale, že zrovna jede auto. Všechno se to semlelo strašně rychle... To auto ho srazilo. Všichni jsme v tu chvíli zůstali stát, jako opaření... Stann, ležící nehybně pod koly auta...
Teď ale přijde ten nejdůležitější důvod, proč jsem do toho všeho byl zatažený...
Sestra mojí maminky je doktorka... Tehdy Stanna operovala. Stann to ale nepřežil a Rodrick to dával za vinu mně... Jen kvůli tomu, že ho operovala má teta... Když už jsme byli starší, bylo nám na přelomu 14-15, Rodrick pořád nebyl se smrtí kamaráda vyrovnaný... Udělal proto něco, co by si normální člověk v životě nedovolil...  Ten den... 13.3.2015.... Pamatuju si to naprosto přesně... Byl večer, něco kolem desáté a mně začalo volat neznámé číslo...
,,Vyjdi před dům"
Bylo jediné, co jsem slyšel. Ani nevím proč, ale poslechl jsem... Byla to osudová chyba... Rodrick mě i se svými kamarády odtáhnul někam, do nějakého sklepa. Mezi tím, mě stihli slušně zřídit... Kopali mě do břicha, mlátili mě... Když jsme ale přišli do toho sklepa, už z dálky jsem viděl ležet někoho na zemi... Až po bližším prohlédnutí jsem zjistil, že je to jeden z mých dvou kamarádů, Simon... Ten, který té nehodě taky přihlížel...
Přede mnou ho Rodrick zabil se slovy
,, Překvápko! Jak úžasné, co? Konečně si zažiješ jaké to je, vidět umírat vlastního kamaráda!"
S těmito slovy ho skopali ke smrti...
To je celý můj příběh... Šílené, že? Já vím... A taky poměrně neuvěřitelné, co dokáže malý patnáctiletý kluk...
Zpátky do reality...

,,Víš, já... Chtěl bych se ti moc omluvit. Vím, že je to neodpustitelné..."
Začal Rodrick...

,,Rodricku mlč. Nechci slyšet nic. Zabil jsi mi kamaráda. To nejde odpustit."

,,Já vím. Ale zkus to. Prosím..."
O co se snaží!?

,,Hm... Říkám ti, že to nejde... Nech mě, musím jít..."
Seberu se a z kavárny odejdu. Nehledě na to, že jsem si před chvílí objednal kafe... Musel jsem odejít... Chci za Harrym... Všechno mu říct... Obejmout ho... Uklidnit se... On mě ale už asi nechce... Chová se odtažitě... A to s ním mám dnes zpívat tu písničku... SAKRA! PÍSNIČKA... Doháje!!!!!! Proč se dneska všechno kazí.... Každopádně bych se měl vrátit zpátky... Za hodinu začíná koncert... Super... Co když se se mnou Harry rozejde? Nevím... Třeba po té naší písničce... Přede všemi... Doprdele....
Fajn. STOP, můj mozek zase moc pracuje. V klidu tam půjdu a uvidím, jak se celá situace vyvine...

Harry's pov
,,To dáme! Harry jsi úžasný. Nebojím se, že by jsi to nezvládnul. Jako vždycky, jo?"
Říká mi Jeffrey, půl hodiny před koncertem. Fanoušků už je tu spousta.
Najednou mě někdo zezadu obejme. Ten někdo je Louis. DOPRDELE! Nesahej mi k té kapse!
Ač jsem nechtěl, musel jsem se odtáhnout. Mám v kapse něco, co bych nebyl rád, aby Louis našel. Prozatím...

,,Harry jsi v pohodě?"
Zeptal se.

,,Jsem, já jenom. Jsem nervózní, víš?"
Usměju se na něj. Vím, že mi to nevěřil. Ale JÁ TI TO ZATÍM NEMŮŽU ŘÍCT, ODPUSŤ MI TO...

,,Harry, pojď. Jdeš na stage"
Pohladil jsem Louiho po tváři, dal mu poslední pusu a odebral se na stage....

S touhle kapitolou nejsem vůbec spokojená, ok? Nevím, prostě ji nemám ráda :D KAŽDOPÁDNĚ, příští kapitola bude poslední!!!💕💕💕 Zatím!💕